Verze: 1.1   

Úvod do Sámkhje

Tento přehled se snaží na vybraných verších zpřístupnit modernímu člověku základní myšlenky Sámkhjové filosofie. Spásu člověka prý přináší odpoutání ducha skrze porozumění. S rozvojem ctností člověk duševně roste. Smyslovost je základním zdrojem poznání a mystické vnímání jóginů je také druhem smyslovosti. Osvobození představuje změnu interpretace našich smyslových daností. Křišťálová průzračnost vědomí pak připodobňuje člověka Nejvyššímu Vládci a propůjčuje mu schopnost nahlížet nezakrytě řád světa. Rozum a tradiční vědění nám mají jen napomoci v dosažení tohoto ideálního stavu bezprostřednosti.

Sebeosvobození bezmocného

ध्यानोपरमणं कृत्वा विद्यासंपादितं मनः ।
अनीश्वरः प्रशान्तात्मा ततोऽर्छत्यमृतं पदम् ॥७॥

Meditací uklidněnou, učiní poznáním završenou mysl,
nevládnoucí, klidného Já, pak spěje k blaženému místu.

Když svou mysl za pomoci poznání ukázní a v meditaci se těší, nevládnoucí bytost, utišená v duši, ubírá se k nejvyššímu místu.

Existují dva druhy bytostí. Jeden typ je symbolem bezmoci a druhý symbolem vlády. Ten, který je v pozici vládce, nepotřebuje v žádném případě provádět jakékoli druhy sebekázně. Protože však vidíme kolem sebe lidi, kteří se snaží o sebekázeň, je jasné, že nemohou být vládci. Vládce je totiž dokonalý ve svém prostředí a nemusí se proto nějak omezovat či podřizovat nějakému řádu. V indických vyprávěních Puráńa nacházíme příběhy, kde se bohové snaží zjistit, který z nich je Vládcem. Takový test bývá založen na několika různých konceptech. Někdy je testováno, zdali se osoba rozzlobí, bude-li uražena, a tedy neovládne-li svůj hněv. Jiný test spočívá v tom, že osoba, která není Vládcem na něco medituje. Když se tedy bohové ptají různých velkých bohů nač meditují, zjišťují, že nejvyšší božstvo medituje samo na sebe. Ještě jiný test spočívá v tom, zda božstvo drží nějaké zbraně, tedy, bere-li ochranu či nikoli. Božstva, která drží zbraně musí nějak demonstrovat svou sílu ve vztahu ke světu. Nejvyšší božstvo však nemá takovouto demonstraci síly zapotřebí a proto nedrží žádnou zbraň či odznak moci. Všechny ostatní bytosti, které nejsou Vládcem, musejí o svou dokonalost bojovat tím, že se spojí s tím, který je Vládcem a takto putují za ním, k nejvyššímu místu. Jen tehdy zažívají opravdovou a úplnou radost.

… Mahá Bhárata XII.246.7

Nauka Sámkhji

अव्यक्तं क्षेत्रं इत्युक्तं तथा सत्त्वं तथेश्वरम् ।
अनीश्वरमतत्त्वं च तत्त्वं तत् पञ्चविंशकम् ॥४०॥

Neprojevenému pole se říká, existence a Vládce,
nevládnoucí a nejsoucí, skutečnost o dvaceti pěti.

Bylo tedy plně pojednáno o poli, hmotné přírodě, Vládci,o všem, co nevládne a také o všem, co nemá povahu bytí, které tvoří pole o 25 prvcích.

सांख्यदर्शनं एतावत् परिसंख्यानदर्शनम् ।
सांख्यं प्रकुरुते चैव प्रकृतिं च प्रचक्षते ॥४१॥

Je to vhled Sámkhjové nauky, pohled vypočítavý,
kterým výpočet provádí a tím Podstatu ozřejmuje.

Takto byla vyložena nauka Sámkhji, která jest naukou úplného výčtu věcí okolního světa. Tato nauka provádí výpočty, které jsou schopny ozřejmit povahu prvotní hmotné přírody.

Sámkhjová nauka se snaží popsat v jakém světě žijeme, respektive z čeho se náš svět skládá, jak vzniká, jak je udržován, jak zaniká a jaké principy jej utvářejí, spravují a ovládají. Tento verš se odkazuje na skutečnost, že v předchozím (zde neuvedeném) textu již bylo podrobně pojednáno o těchto záležitostech. Sámkhja znamená výčet a proto je zde také uvedeno určité orientační číslo 25, které představuje výsledek určitého výpočtu entit světa, podobně jako moderní věda dospívá při svém druhu výčtu k určitým číslům např. k výčtu prvků elementární soustavy. Prvky o kterých se zde hovoří jsou však jiného typu či druhu, jedná se spíše o jakési kategorie. Má se za to, že když bude provedena dokonalá inventura světa, člověk pochopí jak svět funguje a takto se nezaplete a neupadne do iluzí. Základem osvobození ducha od hmoty je pro Sámkhju ozřejmení pravé povahy prvotní hmoty a zároveň pomíjivosti tvarů.

… Mahá Bhárata XII.306.41-42

Metody sebe-vysvobození

सांख्याः सांख्यं प्रशंसन्ति योगा योगं द्विजातयः ।
वदन्ति कारणैः श्रैष्ठ्यं स्वपक्षोद्भावनाय वै ॥२॥

Sámkhjinové Sámkhju velebí, dvojzrození jóginové jógu,
uvádějí důvody nejlepší, k vynesení vlastního přesvědčení.

Zastánci sámkhjové filosofie vychvalují sámkhjovou metafyziku, zatímco duchovně zasvěcení jóginové vychvalují různé metody jógy. Vzájemně přinášejí rozmanité argumenty pro svá stanoviska, aby obhájili vždy to své.

अनीश्वरः कथं मुच्येद् इत्येवं शत्रुकर्शन ।
वदन्ति कारणैः श्रैष्ठ्यं योगाः सम्यङ् मनीषिणः ॥३॥

Jak nevládnoucího osvobodit, o tom ničiteli nepřátel,
argumentují uvážliví jóginové plně, jako o nejlepším.

Moudří a uvážliví jóginové se proto ptají těch druhých, „jak je možné osvobození bez moci jakou má Vládce?“

वदन्ति कारणं चेदं सांख्याः सम्यग् द्विजातयः ।
विज्ञायेह गतीः सर्वा विरक्तो विषयेषु यः ॥४॥

Uvádějí příčinu tuto, dokonale Sámkhjinové dvojzrození,
že kdo zde pozná všechny cesty, osvobozen od smyslovostí, …

Na toto odpovídají zastánci sámkhjové filosofie tak, že ten, kdo pozná dobře způsob, kterým funguje hmotný svět a dokáže se tak odpoutat od svých žádostí směrovaných ke smyslovým objektům.

ऊर्ध्वं स देहात् सुव्यक्तं विमुच्येद् इति नान्यथा ।
एतदाहुः महाप्राज्ञाः सांख्यं वै मोक्षदर्शनम् ॥५॥

… nad tělesnost, že osvobodí se, je zřejmé tak a ne jinak.
To říkají velikáni moudra o spásonosné nauce Sámkhji.

Je jasné, že právě on se osvobodí od těla a poputuje vzhůru.
Takto moudře vykládají nauku o spáse ducha.

Každý z pravidla rád hájí svá vlastní stanoviska, protože se snaží poukázat na to, proč se domnívá, že to co činí nebo následuje je nějak lepší nebo výhodnější, nežli to, co následují jiní, vzhledem k jeho osobní situaci nebo nějak v obecnějším smyslu, platném pro okolní svět. Proto se každý drží svého žvance a uvádí argumenty, které ozřejmí a odůvodní ten který zastávaný názor. Argumenty, které přinášejí zastánci jógové cesty vůči těm, kteří se snaží o pouhé uklidnění ducha je, že podmíněná bytost nemá dostatek síly se sama osvobodit ze spárů hmoty. Nad živými tvory vládne prostředí, které ustavilo jejich těla. Žádný z nás nemůže tyto hranice opustit svou silou, protože k tomu nejsme vybaveni dostatečnou mocí. Vymanění se tak zdá pro podmíněnou bytost nemožné touto cestou. Určitý protinázor pak přinášejí zastánci Sámkji, kteří vysvětlují, že i když člověk není přívržencem nějakého konkrétního božstva, které považuje za Vládce Světa, tedy je jakoby osobou bez vládce aniž by jím byl také on sám, přesto, (protože se zdá, že vazba mezi hmotou a duchem je založena na hloupé připoutanosti ducha k hmotným tvarům) poznáním veškerých pochodů světa s jejich mnoha rozmanitými důsledky (skrze dokonalý výčet všech rozmanitých příčin) nakonec stejně pochopí, že si vytváří vztah s pomíjivou realitou a proto se sám odpoutá pouze mocí rozumu (či porozumění) a takto osvobozen poputuje svobodně vzhůru. Někteří proto hájí odevzdání se Vládci, zatímco jiní dobré porozumění světu. Obojí však nakonec vede ke stejnému cíli, kterým má být odpoutání ducha od pomíjivých projevů hmoty.

… Mahá Bhárata XII.289.2-5 (GP307)

Rozdělení projeveného Světa

अष्टविकल्पो दैवस्तैर्यग्योनश्च पञ्चधा भवति ।
मानुष्यश्चैकविधः समासतो भौतिकः सर्गः ॥५३॥

Osmero stvoření božských, patero živočišných je druhů,
jen jeden druh lidský, dohromady tvoří plození hmotné.

Osmi-četné jest stvoření božské a pěti-četné tvorstvo zvířecí. Jen jedno plémě jest lidské a takto vyhlíží obecně stvoření jsoucen.

ऊर्ध्वं सत्त्वविशालस्तमोविशालश्च मूलतः सर्गः ।
मध्ये रजोविशालो ब्रह्मादि स्तम्बपर्यन्तः ॥५४॥

Nahoru šíří se sattvické, u kořene leží támasické tvorstvo.
Uprostřed ti, u nichž převládá radžas, od Brahmy po snop.

Vzhůru se dere kvalita dobra, zatímco temná kvalita představuje kořen projeveného světa. Mezi nimi na pomezí nachází se kvalita vášnivé činorodosti. Takto vypadá svět od Brahmy ke snopu trávy.

Božským stvořením se zde patrně myslí projevení hmotného světa do podoby galaxií, hvězdných soustav a jejich příslušných vládců (vesmírných božstev). Zvířecí svět zahrnuje různé druhy živočichů, jako jsou např. ptáci, plazi, savci, ryby a hmyz. Lidský druh je považován za výjimečný vzhledem ke své možnosti se velmi rozvíjet po duchovní stránce. Není však žádný rozdíl mezi bělochem a černochem nebo asiatem a evropanem. Existuje pouze jediný druh lidství a takto vyhlíží stvoření jsoucen světa. Rozvíjením dobrých a ušlechtilých vlastností spěje člověk vzhůru, protože tyto vlastnosti mu umožňují dále růst po duchovní stránce, když po hmotné stránce již bylo prakticky dosaženo hranic. Na opačné straně (myšleno obrazně) světa, nachází se temná říše primitivních organismů, připomínající krutý a divoký život v nejhlubších hlubinách oceánů světa. V těchto temnotou zastřených oblastech se tvorové pouze vzájemně požírají a platí zde často zákon přežití fyzicky nejsilnějšího druhu. Mezi těmito póly dokonalosti a degradace se rozprostírá široké pole mnohočetného projevení, představované neustálým soutěžením a bojem o dokonalost. Tato neustálá snaha předhonit ty druhé je projevem kvality vášně. Veškerý svět je vnímán být uspořádán do těchto rovin.

… Sámkhya Káriká 53-54

Druhy bytostí a druhy poznání

यत् संबद्धं सत् तदाकारोल्लेखि विज्ञानं तत् प्रत्यक्षं ॥१.८९॥

Co váže se ke skutečnosti, kterou kopíruje, je poznání názorné.

Poznání, odpovídající skutečnosti se kterou je úzce svázáno, je názorné.

Nejzákladnější druh poznání přichází skrze smyslovou činnost. Přímé smyslové poznání je chápáno jako to, které věrně popisuje cokoli, s čím je skutečně v přímém bezprostředním kontaktu. Jedná se tedy o určité danosti, se kterými nelze mnoho dále činit. Smyslovost představuje pro člověka (ostatní druhy nevyjímaje) základní kontakt s realitou a tedy je pro něj zdrojem povědomí, že i kolem něj něco nějak jest. Přitom smyslovost přináší možnost s oním obklopujícím prostředím nějakým způsobem komunikovat. Poznání, které přichází skrze kontakt smyslů s okolním prostředím je proto považováno za „přímé poznání“ (pratyakša - doslova před očima jsoucí). Všechny ostatní druhy poznání by se měly nějakým způsobem opírat o tento základní druh poznávání světa, jinak se ocitnou ve zcela abstraktní rovině, postrádající kontakt s realitou.

योगिनामबाह्यप्रत्यक्षत्वात् न दोषः ॥१.९०॥

Niterný vhled Joginů to nenaruší.

U jóginů však nevadí, že se nejedná o vnímání vnější.

To se vztahuje i na jóginy, jejichž vnitřní vnímání je také možno bez pochybení označovat za přímé a bezprostřední. Někdy je do oblasti přímé zkušenosti zahrnováno taktéž vnitřní mystické vnímání jóginů, kteří cosi zvláštního zakoušejí uvnitř sebe při meditaci, aniž by však takovéto poznání bylo možné sdělit. Nicméně zážitky jóginů bývají souměřitelné podobným způsobem jako zážitky každého z nás vzhledem ke světlu, horku, chladu, mokru atd., a proto byly pravděpodobně také zařazeny mezi přímé a objektivní. Každopádně jsou nepřístupné pro nezasvěcené adepty, podobně jako je světlo nepřístupné pro slepce a zvuk pro hluchého. S vyvinutím určitých vlastností ducha se však i tyto zážitky mohou stát objektivizovatelné a jak dobře víme, jsou skutečně v textech docela dobře zdokumentovány.

लीनवस्तुलब्धातिशयसम्बन्धाद्वा न दोषः ॥१.९१॥

Protože vyšším spojem k zaniklé substanci není narušeno.

Získáním vyšší vazby k zaniklé substanci totiž nevzniká omyl.

Ke zkreslení takovéhoto typu přímého vnímání tedy dochází, když vnímaná věc již zanikla a vztah vnímání k vnímanému je promlčen. Tento typ přímého vnímání pozbývá svou platnost v okamžiku, kdy se přeruší vztah smyslu k jeho objektu. V takovém případě dochází ke zkreslení, protože vjem nadále existuje pouze v paměti formou vzpomínky na zážitek a není dále aktualizován. Smyslové vnímání proto podléhá degradaci již v okamžiku přerušení kontaktu s okolím. Jedná se proto o poznání závislé na okolnostech. Podle smyslu této sútry si však jógin dokáže podržet vazbu k zaniklé substanci vyšším druhem spojení, přesahujícím aktuální stav projevenosti věcí. Tím pádem je schopen vnímat i to, co není vidět zrakem či jinými smysly stejně dobře, jako by to viditelné bylo, a v jeho případě se nejedná o klam.

ईश्वरासिद्धेः ॥१.९२॥

Vyjímaje Vládce.

To ovšem neplatí pro Vládce.

Toto však nelze aplikovat na Vládce, který vnímá mimo čas. Teze, ohledně promlčení zkušenosti, neplatí na Vládce. Sútra tvrdí, že předešlá tvrzení jsou na Vládce neaplikovatelná a je téměř jasné proč. Vládce je totiž druhem bytosti, která ze svého výsostného postavení nemůže nikdy promlčet svůj kontakt s realitou, kterou zakládá, aniž by tato realita zanikla sama. Proto také v případě Vládce dochází ke zcela jinému efektu. Místo aby zanikala vzpomínka na věc, která jinak existuje dále (jako když za obzorem zapadne slunce, které zaniká v naší mysli, ale za obzorem stále existuje dál), dochází k zániku reality samotné, od které Vládce odpoutal svůj zrak. V případě Vládce se proto nejedná o pratyakša - Vládce nepoznává svět smyslově.

मुक्तबद्धयोरन्यतरा भावात् न तत्सिद्धिः ॥१.९३॥

Kvůli odlišnosti od svobodného a podmíněného to není možné.

Kvůli odlišnosti jeho vlastní podstaty, od podstaty osvobozeného i podmíněného, to není možné.

To stejné však nelze tvrdit o bytosti, ať již osvobozené či podmíněné, neb vážný rozdíl, co do vnitřní podstaty, mezi nimi vnímán není. Na rozdíl od Vládce jsou však ostatní druhy tvorů podmíněny smyslovému vnímání a to i ve stavu svého osvobození, protože ani tehdy nezaniká jejich konstituční stav závislé bytosti. Osvobození totiž nepředstavuje nějakou závažnou konstituční změnu podstaty. K ničemu takovému při osvobozování duší nedochází. Spíše se jedná o proměnu ve vnitřní orientaci, což je také potvrzeno jinde, tvrzením, že skutečná podstata ducha je vždy nesmíšená s hmotou. Nedochází proto ani k nějakému hrubému oddělování se od hmoty. Vládce je však bytostí úplně jiného druhu a jeho přístup ke všemu kolem je zcela bezprostřední, ať již jde o věci minulé, přítomné či budoucí, neb od ničeho není oddělen v čase.

उभयथाप्यसत्करत्वं ॥१.९४॥

V obou případech neschopní tvořit skutečnost.

Protože v žádném z obou dvou stavů nedokáží, tak jako On, vytvářet okolní jevový svět.

V obou případech se jedná o neschopnost vnímat věci tak přímo jako Vládce. I když se smyslovému vnímání říká „přímé“, nejedná se o typ vnímání, kterým disponuje Vládce. Jde spíše o typ závislého vnímání, které je „přímo závislé“ na okolnostech, tedy o podmíněný typ vnímání, na rozdíl od ničím nepodmíněného „vnímání“ Nejvyššího Vládce. Díky těmto určitým rozporům či rozdílům mezi Vládcem a ostatními tvory (ať již podmíněnými nebo osvobozenými), není možné nahlížet na oba druhy bytostí stejně. Jeden je totiž Vládcem a druhý není, jak nás na mnoha místech zřetelně upozorňují texty.

मुक्तात्मनः प्रशंसा उपासा सिद्धस्य वा ॥१.९५॥

Takže i svobodný duch je nabádán uctívat Dokonalého.

Pročež i osvobozenému se doporučuje uctívati Dokonalého.

Ten, který se dovedl vymanit z područí hmoty za pomoci nějaké duchovní praxe a dosáhl tak osvobození je v textech poučován, aby nadále uctíval dokonalé tvory jakými jsou božstva. To může být z důvodu, který byl uveden výše v textu, neboť osvobozená i podmíněná bytost se od Vládce vždy v jistém smyslu odlišují. Uctívání Vládce, dokonalého tvora, je tedy předepsáno všem.

तत्सन्निधानात् अधिष्ठातृत्वं मणिवत् ॥१.९६॥

Přiblížením se Jemu, nadhled jako křišťál.

V přiblížení se Jemu získávají nadvládu, podobně jako křišťál.

Dosažením stavu osvobozené bytosti přichází možnost vnímat svět podobně jako Vládce, což je zde připodobněno na známém příkladu s křišťálem, který v sobě má moc odrážet cizí vlastnost. Protože meditující získávají statut pozorovatele, sdružováním se s Nejvyšším, zrcadlí v sobě tyto jeho vlastnosti, podobně jako křišťál. Když přiložíme křišťál k červenému předmětu, zbarví se dočervena. Stejným způsobem má tedy osvobozený duch získávat možnost vnímat svět jasně, pouhým přiblížením se k Nejvyššímu Vládci. Nestává se tím však tímto Vládcem sám, podobně jako se křišťál v přítomnosti růže nestává růží, ale pouze v sobě dobře zrcadlí její kvality. Čím blíže se bytost nachází Vládci a čím větší má průzračnost, tím lépe se v ní také odrážejí skutečné kvality Vládce.

विशेषकार्येष्वपि जीवानां ॥१.९७॥

Též v rozdílech zájmů živých.

Též vzhledem k rozmanitým činnostem živých.

Jestliže Vládce a osvobozené bytosti jednají jedním určitým, dobře rozpoznatelným způsobem, ostatní tvorové, pod vlivem mnoha různých variací hmotných kvalit jednají velmi pestře. To, co je vzájemně dělí není však nějaký zásadní rozdíl v jejich základní podstatě, ale právě ono zabarvení kvalitami hmoty. Životy podmíněných tvorů proto vypadají velmi rozmanitě, zatímco životy světců připomínají určitý druh stereotypu. Pestrost duchovního života totiž není projevena smyslům a nemá vazbu k předmětům pomíjivého světa. Díky sdílení stejného duchovního rozpoložení se však životy světců nepodobají ničemu z života ostatních, ale vzájemně jsou si podobné téměř jako vejce vejci.

सिद्धरूप बोद्धृत्वात् वाक्यार्थोपदेशः ॥१.९८॥

Pro rozumění dokonalé formě, poučení o významu slov.

K porozumění Dokonalému je tu systém smysluplných výroků.

Smyslem celé této pasáže bylo ozřejmit to, jak vypadá dokonalý stav a jak se od tohoto stavu různé existence liší. Světu lze porozumět dobře, pokud pochopíme kde a jak je založen. V opačném případě nám zbývá jen velká rozmanitost, ve které se nebudeme schopni vyznat. Mnoho učenců v historii položilo námitku, že smyslem různých duchovních cest je udát lidskému životu nějaký pevný smysl. Tato funkce však není instrumentální, ale vedlejší, protože tím, že se člověk obrací právě k základu světa, automaticky jeho život dostává jasný řád. Člověk si proto duchovním životem tento řád nějak samostatně nevytváří, ale spíše hledá, nachází, zkoumá a osvojuje.

अन्तः करणस्य तदुज्ज्वलितत्वात् लोहवत् अधिष्ठातृत्वं ॥१.९९॥

Rozžhavením niterného smyslu, jako železo vládne.

Jitřením vnitřního smyslu získává nadvládu, stejně jako železo.

Přiblížením se k duchovnímu základu kontaktem s duchovními texty, jejich učitelem nebo přímo samotným zdrojem, kterým je Vládce, dochází k plnému porozumění veškerého smyslu, čím žje míněn stav osvícení. Tak jako se železo v přítomnosti ohně rozžhaví do ruda a v přítomnosti magnetu se začne hýbat, tak duchovně zaměřený člověk, neustálým sdružováním se s duchovním prostorem v podobě písem, společnosti světců, učitele a návštěvou míst, která mu Vládce nějak připomínají, rozvíjí v sobě toto vnitřní světlo a stává se schopným vidět jasněji pravou podstatu světa. Tímto tedy získává možnost vidět věci tak jako samotný Nejvyšší Vládce.

प्रतिबन्धदृशः प्रतिबद्धज्ञानमनुमानं ॥१.१००॥

Překážky zřícímu je znalost spojitostí dedukcí.

Spojitosti vidícího, poznávání souvislostí je zváno dedukcí.

Dalším druhem poznání, které umožňuje člověku se osvobodit, je poznání rozumové, které je záležitostí ducha. Charakteristickou vlastností ducha je uschopněnost k vědomí a uvědomění. Tato konstituční vybavenost každého ducha mu umožňuje dále zpracovávat to, co k němu přichází, pomocí určitých na analogii založených mechanismů. Dá se říci, že Vládce opět nepotřebuje toto poznání používat tak jako podmíněný tvor, avšak jakožto duchu mu není nepřístupné. Rozdíl mezi Vládcem a ostatními tvory je proto v použití tohoto druhu poznání, přičemž podstata zůstává stejná. Na druhou stranu lidské analyzování je značně omezené v poměru k absolutní bezbřehosti předpokládaných možností Nejvyššího Vládce. Obecně shrnuto: rozumové poznání slouží podmíněným tvorům k dalšímu zpracovávání informací, které přicházejí skrze kontakt smyslů se světem a jeho správným uplatněním je velmi umocněna možnost se dále osvobodit skrze ještě hlubší porozumění.

आप्तोपदेशः शब्दः ॥१.१०१॥

Nabyté poučení je zvuk.

Obdržené poučení, je nazýváno zvukem.

Nejposlednější a nejvzdálenější formou poznání je přímé sdělení, kterým jedna bytost předává své zkušenosti bytosti druhé. Takto sděluje učitel určité pravdy svému žáku, aniž by bylo nutné, aby žák v prvopočátcích měl všechny důležité vlastnosti, které realizace takového poznání ve skutečnosti vyžaduje. Proto se hloupý student může často domnívat, že to, co učitel říká (neboť to sám není schopen právě zakusit) nemá podstatu, zatímco nechápe svou momentální omezenost, kterou bude muset s pomocí svého učitele postupně překonávat, aby také mohl samostatně spatřovati to, co mu prozatím bylo pouze letmo vyjeveno jiným. Vyjevené poznání však plní velmi podstatnou funkci v tom smyslu, že velmi urychluje postup moudrého adepta, který takto jasně a od začátku ví, kde by měl začít hledat a dostává skrze instrukce také jasné vedení, kterak moci nalézt.

… Sámkhya (Pravačana) Sútra I. 89-101

---

Další doporučená četba

Svrchovaný vládce vesmíru — úryvek je začátek textu Mahánáráyana Upanišad a představuje jednu z jejích nejskvělejších částí. Popisuje mystickým způsobem nejvyšší vesmírnou bytost, která je zdrojem a spočinutím všech tvorů, přičemž cituje z několika slavných pasáží … ☞

O žádosti a hněvu — výňatek ze třetí kapitoly Bhagavad Gíty, pojednává o psychologii chtíče a hněvu, kterou podchytil dávnověký básník, autor citovaného textu, velmi trefně. Ve fiktivním rozhovoru nabádá moudrý nemoudrého, aby zanechal žádostivosti, která mu tolik škodí, a raději upevnil … ☞

Kapitola šestá ➟ Sláva Jediného Nejvyššího — oslavuje Jediného Boha a odvrhuje materialismus jako filosofii bláznů. Věnuje se vysvětlujícím popisům fungování světa a oslavuje Nejvyšší Bytost jako skutečný zdroj veškerého projevení. Upnutím se k tomuto Jedinému Tvoru, dosahuje individuální bytost své osobní spásy. Jedním … ☞