Átharvana Jóga ^®

  Verze: 1.2   

Asató-má mantra

अस॑तो मा॒ सद्ग॑मय॒ तम॑सो मा॒ ज्योति॑र्गमय । मृ॒त्यो र्मा॒मृतं॑ गमय ॥

♬ asa↑tó má↓ sadga↑maya↓ tama↑só má↓ džyóti↑rgamaya |
mŕ↓tyórmá↓mŕtam'↑ gamaya ||

Veď mne od toho, co není pravé, k tomu, co pravé jest, vyveď mne z temnoty ve světlo.
Veď mne od smrtelného k nehynoucímu.

… Śatapatha Bráhmańa 14.4.1.30 - Brhadárańyaka Upanišad 1.3.28

Úvod

Tato vznešená mantra pochází ze Śatapatha-bráhmańy a díky své hluboké myšlence bývá často recitována v různých situacích. Jedná se o hlubokou, povznášející modlitbu, napomáhající člověku jít cestou světla, nikoli temnoty, a vyhledávat stálé hodnoty, vedoucí k osvobození ducha od smrti.

Od přeludného k pravému

Tím, co není pravé se myslí v tomto verši nikoli nějaký přelud nebo klam, vyvolaný nedokonalostí smyslů, i když takováto pojetí samozřejmě spadají pod tento termín. Pravý význam slova sat leží v tom, co je stálé a tuto svou povahu nemůže pozbýt. S tímto na mysli když podrobíme zkoumání předměty o kterých bychom se mohli domnívat, že jsou skutečné, zjistíme opak. Nerosty i organická jsoucna sestávají z atomů, které také podléhají proměnám. Tím pádem o nich není možné tvrdit, že mají povahu skutečnosti, ale pouze uskutečněnosti, což je ovšem dost podstatný rozdíl. Modlitba proto žádá o osvobození od všeho, co se jeví býti skutečným, aniž by opravdu skutečným bylo. Kdo jí vyslovuje, žádá býti odveden od uskutečněného a přiveden ke skutečnému, které nepotřebuje býti jakkoli uskutečněno, protože skutečné již je a nemůže být zničeno, protože tato vlastnost není s povahou věčné skutečnosti slučitelná.

Z temnoty ve světlo

Temnotou zde není míněna tma, čili nedostatek světla. Tento obrat je opět míněn obrazně. Tamas je chápán jako kvalita zatemnění ducha. Falešné poznání, takové, které zastiňuje pravou skutečnost, které odvádí činnosti člověka a jeho zájmy od vyšších duchovních cílů, je považováno za temné. Protože je velice obtížné určit které poznání zatemňuje a které nikoli, je třeba nechat se vést. Modlitba je adresována Bohu, případně též duchovnímu učiteli, který je schopen rozptýlit žákovu nevědomost svící poznání a otevřít jeho oči.

agňánatimirándhasya gňánáňdžanaśalákayá /
ćakšurunmílitam' yéna tasmai śríguravé namah: //

Z temnoty nevědomosti, štětečkem líčidla poznání,
zrak kým otevřený byl, vznešenému učiteli se klaním.

Obyčejně člověk nejprve potřebuje vedení. Na rozdíl od zvířat, která se od svých rodičů neučí tolik věcí, protože většinu toho co potřebují vědět za ně řeší dokonalé instinkty, člověk je bytost závislá na vzdělávání a jeho vývoj v mnohém zakládá a stojí na výchově. Avšak i přes mnohé vzdělávání se člověk nemusí poznat to, co je správné a celý svůj život díky tomu jde špatnou cestou. Takovou tragédii lze odvrátit pokud odložíme pýchu a necháme promluvit moudré z dávnověku, protože i když s námi možná již dávno nejsou, jejich moudrost je zatím neustále živá a oni nás varují, že pouhé vědění není dostatečné, pakliže schází správný směr. Zjistit který směr je správný představuje pro člověka cestu z temnoty ve světlo.

Od smrti k nesmrtelnosti

Budeme-li upřímní, tak toto je asi nejobtížnější část cesty. Nyní jsme smrtelní, jsme ve smrtelném těle a nevíme proč. Mnoho z nás se dokonce možná za toto tělo považuje a proto nechápe co znamená, že „jsme v těle“. Nicméně shoda může být přinejmenším právě v tom, že naše zkušenost s existencí je zkušeností tělesnou. Tato existence je tedy existencí těla, které náleží smrti. Samozřejmě, že náleží i životu, ale vyvrcholením života je smrt. Jak tedy rozumět tvrzení: „Veď mne od smrti k nesmrtelnosti“? Je to požádání o pomoc při nalezení cesty ven z materialistického života. Zabývati se tím, co náleží smrti je materialismus. Zde je vysloveno přání nalézt cestu k věcem, které nepodléhají smrti a umět se začít zajímat o cestu, která vyvádí z pojetí konečnosti, spřažené s tělesností, do prostoru ducha, který je tělem podmíněn. Nás všechny zde váže smrt a díky tomu se musíme narodit a zemřít. Stalo se to a stane se to nepochybně znovu pokud nenastanou okolnosti jiného typu, nežli okolnosti, které nás ovládají nyní. Intuice totiž říká, že nelze očekávat odlišný osud, pakliže nezměníme výchozí podmínky. A zeptejme se sami sebe, zdali se od té doby co jsme se narodili nějak změnily! Nejprve je třeba odhalit co je příčinou tohoto procesu rození a umírání a teprve tehdy je možné s tím něco dělat. Je tedy třeba nalézt tu pravou cestu, takovou, která představuje skutečné východisko, protože zemřít nemusí znamenat zemřít naposled. Nesmrtelné však neumírá protože nemusí a nemusí umírat protože se nemusí rodit. Zrození a smrt jsou neodlučně spjaty. Cesta od smrti je cestou od zrození. Nesmrtelnost je tedy možno očekávat pouze když zamezíme vzniku příčin, které způsobily, že jsme se narodili. Toto je však příliš složité téma, nežli abychom je vyčerpali zde ve výkladu k této mantře.