UMEI-Ryú Nin-pó Taijutsu

JaFa Engine 6.5

Skrytá Nebezpečí sportu

Před několika dny jsem při konzumaci nedělního oběda, mezi prací, zapnul na okamžik televizi, abych se dozvěděl cokoli nového, přepnul jsem televizní kanál a hle, začal jsem sledovat od samotného začátku rozjezd závodníků na motorkách. Nejsem žádným expertem přes takovéto sportovní disciplíny, ale již na první pohled se jednalo o velice výkonné stroje, na nichž závodníci jezdili po poměrně složité, byť velice kvalitně upravené dráze. Pokud vám není jasné k čemu takovéto ježdění je vlastně dobré, nedivím se vám. Osobně se domnívám, že k tomu, aby potěšilo rozjásané fanoušky a přineslo nějakou tu reklamu firmám, které se tímto způsobem snaží překonat jedna druhou představováním svého „nejlepšího motocyklu“. Jezdci, kteří závodí mají určitě z takovéhoto soutěžení také svůj požitek.

Jak jsem si konzumoval svůj pravidelný oběd, který však konzumuji pravidelně pouze v tom smyslu, že jej konzumuji každý den, závod se znatelně rozběhl. Komentátoři, kteří nám zprostředkovávali jména a pořadí závodníků byli celí bez sebe radostí, když nějaký nováček předjížděl ostříleného závodníka a bedlivě sledovali souboj v očividné snaze připoutat divákovu pozornost ještě o malinký moment déle.

Neuběhlo ani deset minut a nastala, v jediné ošemetné zatáčce na traťi, drobounká kolize motocyklů. Jeden ze závodících jezdců se snažil předhonit jiného, a jak se na něj v zatáčce lepil (ono v takové rychlosti je to skutečně na pováženou), jeho výkonný stroj jej vyhodil ze sedla tak, že odletěl z vozovky i s ním. Ten pád jsem viděl znovu a znovu. Bylo jasně vidět, co s člověkem provede rychlost a hladký trávník. Kdo umí fyziku, dobře si dovede spočítat jak tvrdý pád to musí pro tělo být. Já sám bych si vůbec nedovedl představit, osobně se muset potýkat s takovouto situací. Přitom na trénincích předvádím kde co. V takové rychlosti je to jako padnout na beton. Závodníkovo tělo bylo důkladně naklepáno během doby, co urazil více jak 15 metrů po onom osudném „doskočišti“. Co z něj zbylo, nevím. Odnesli jej na nosítkách a více o tom již nemluvili, protože se museli opět věnovat komentování toho podivného zápasu gigantů, při kterém se zcela dobrovolně mrzačí lidé pro nadšení rozjitřeného davu. Ježily se mi vlasy na hlavě, když jsem si uvědomil, že se stále nacházíme v době starověkých Gladiátorů. Každý pád, každá chybička, každý nezvládnutý nebo uspěchaný pohyb mohou přivodit zranění a smrt.

Nevím tedy, zdali to závodník přežil. Vzhledem k tomu co ukazovali, mi připadalo, že mu moc nadějí nedávají. Víme kolik lidí již takto zemřelo? Statistiky tvrdí, že více lidí zabíjí naše zdánlivě pokojná civilizace, nežli nějaká válka. Mnohdy není třeba ani závodit. Stačí se jen pohybovat po městě, nebo sednout s někým do auta, a váš život je v rukou náhody. Co zmůžete proti beznadějně vysoké rychlosti? No a to mnohem více, pokud neumíte padat. Řekl jsem si „CHUDÁK“, ale v jeho kůži bych rozhodně být nechtěl.

Ptáte se, co dělá takovýto článek v sekci s články o bojových uměních? Odpověď je, abychom našli poučení. Je to příběh každého z nás, kteří „takzvaně“ nemáme strach. Vezměte si poučení alespoň nyní a nesnažte se za každou cenu ukazovat každému, jak jste dobří, hrnout se do různých soutěžení a vůbec ne v situacích, které mohou při vašem selhání přinést smrt vám, nebo druhým. Vždyť není vždy nutné bojovat s druhými a ukazovat jim, že jste lepší. Nikdo není lepší. Všichni, i ten největší z mistrů, každý kdo se narodil, musí pamatovat, že zemře. Nevíme přesně kdy to bude, ale neopatrnost může být klíčem k přiblížení této chvíle.

Taijutsu nás učí jak přežít nebezpečí, učí nás jak se vyhýbat všemu, co by nás mohlo tam venku potkat. Snažme se toho hledět. Určitě je lepší jít raději oklikou, nežli zbytečně riskovat svou smrt. Lépe jít opatrně, než se nechat přejet. Chodit ve šlépějích žáků, nežli si hrát na učitele. Někdy je příliš pozdě na každou lítost.

Viděl jsem borce na motocyklových závodech, jak si na krásně uhlazeném okruhu patrně zlomil vaz a pochopil jsem, že smrt je všude kolem a jen opravdový hlupák ji vyhledává. Nejsem takový a proto neprovozuji bojové sporty, ale pěstuji bojové umění. Nevyhledávám zranění a snažím se jim předcházet. Učím také druhé kolem mne umění jak přežít a odmítám jejich jakoukoli snahu se veřejně předvádět. A co rozdíl mezi sportem a uměním? Sport je určen pro potěšení druhých. Oni se smějí, když dostanete do nosu a nebo když někomu jinému dáte. Pro potěšení těch, kteří vám házejí vavříny, pro jejich libozvučný potlesk, pro který si klidně zlomíte vaz. Umění slouží vám. Ostatní vás mohou obdivovat, vychvalovat jak vám to jde, a nebo kritizovat, většinou proto, že sami nikdy netrénovali a je jim nepříjemné, že se o to snažíte. Vy však přežijete, zatímco sportovec za sebou zanechá jen utrápené příbuzné.

Tímto jsem chtěl pouze připomenout, že smrt není přímo spojena s bojovým uměním. Nejblíže je totiž pošetilosti a vytahovačnosti všech, kdo touží po spočinutí na vavřínech pro svůj pokus překonat sebe v očích ostatních. Snažte se prosím každý hledat, kde jsou vaše hranice, opatrně za ně nahlédnout a spatřit smrt, jak se směje na druhé straně, zubí se na Vás, a s otevřenou náručí vás usměvavě očekává. Uvědomte si, zdali opravdu máte chuť, jít se za ní podívat, či ne. Odhadněte své síly dobře, nehrajte si na „borce“. Borci umírají, zatímco rozumný tvor se na jejich životním příběhu pozoruhodně učí.


Agni Varman
aktualizováno: 28. 9. 2009
poslední revize: 19.9.2010 (12:04:18)