UMEI-Ryú Nin-pó Taijutsu

JaFa Engine 6.5

Kam s tou zatracenou tyčí?

Asi časté zírání na televizní seriály – hlavně na Xenu – princeznu bojovnici – ve mně vzbudilo zájem o boj s tyčí. No, neříkejte, že při boji Xeniný přítelkyně Gabriely s notnou převahou po zuby ozbrojených loupežníků, vrahů a jiných individuí jste na televizi nezírali s otevřenou pusou (Ne? Fakt ne?). Gabriela se jako srna pohybovala po prostoru 1×1m, skákala do výšek, oháněla se svou úžasnou tyčí (dle bojových umění by nesla název BO – dlouhá tyč) a každý její útok byl skvěle mířenou ranou do nepřítelových slabin (ne doslova …) doplněnou o impozantní točení a jiné machrování s tyčí, které vystrašilo ještě žijící gangstery.( To, že na ni útočili hezky spořádaně jeden po druhém, aby měla dost času a prostoru je po jednom zničit nebudu komentovat, možná někdy příště…)

V mysli jsem si tedy přehrávala podobné scény, kde však hlavní postavou nebyla Gabriela, ale JÁ. Vždyť takové to točení a mlácení s tyčí by zvládl každý, ne? Jestli existuje nějaký Bůh bojových umění, tak si mě za tuto kacířskou myšlenku podal. V náhodně doma nalezeném letáku DDM jsem objevila překvapení: kurz umění boje s tyčí. No, fajn, nečekané se stalo skutečností ( jednalo se totiž o první kurz svého druhu, na který jsem narazilacareful). Tak to musím zkusit.

No, budu upřímná, prvních pár hodin jsem měla chuť tou tyčí někoho praštit (učitele?…?) a vybodnout se na to. Ono to totiž vypadá ve filmu moc krásně, ale realita je trochu někde jinde… Sice si připadáte „drsně“ s tyčí, ale co jako s ní, vždyť překáží, při kotrmelci se na ni málem nabodnete, pak si s ní hrdinsky zatočíte a nevíte, jak ji zastavit, takže se zastaví sama – o vaše čelo, jednou je krátká a nedosáhnete s ní na protivníka, pak je zase dlouhá a zaklesne se vám někde o nohu, ruku, jindy vám ji v boji seberou a máte po ptákách, jindy se vám dostanou do rukou tyče dvě a to už vůbec nevíte, co s nima, také se vám podaří o ni zakopnout, praštit se do kolena, pustit si ji na palec, narazit si ruku a při tom všem si říkáte, kam tu tyč máte dát, abyste si s ní neublížili.

Sice Vám bude učitel říkat, že tyč je při boji Vaší součástí a když se hýbe tyč, tak Vy musíte také, aby dostala tu správnou energii a zároveň si ji drželi od těla a že s ní musíte mířit do místa, kde ji pak hodláte zastavit a přepravit k další akci ( přibližně takto: nemíříte na Úchylovo koleno, ale na tu molekulu vzduchu kdesi za ním a to, že se na dráze tyče k tomuto cíli vyskytla čéška je jaksi jeho smůla, ne ) Jak ale může být tyč Vaší součástí, blbost, že?

Prostě může, ba musí. Také nemácháte rukou kolem sebe jen tak, abyste si třeba dali facku. A tyč je jen jakousi prodlouženou rukou, poněkud tvrdší, což se může občas hodit, takže bacha, pohyb tyče určujete Vy! Časem se pak můžete opravdu vydávat za přímého potomka Gabriely a ohromovat tím své okolí, lákat na to děvčata či chlapce, zachraňovat okradené babičky z rukou lupičů a pod… Začátky jsou těžké, ale výsledky se dostavují poměrně brzy – to můžu potvrdit .


Gabriela, tedy pardón … Jája