UMEI-Ryú Nin-pó Taijutsu

JaFa Engine 6.5

Tiché kotrmelce, „Jak na to“

Nevím, zda při plném vědomí, či v pominutí smyslů jsem se před dvěma lety přihlásila do DDM na kurz boje s tyčí a později i na taijutsu. Hned na první hodině na nás učitel vyslovil pár těžko pochopitelných slov, mimo jiné i ukemi ( rozuměj – něco na způsob kotrmelce, při kterém se ladně překulíš přes rameno, záda a boky bez hluku, úderu kostí o zem a následné modřiny…) a to přes OBĚ ramena, což se mně – rodilému pravákovi – zdálo neproveditelné, neuskutečnitelné a smrtelně nebezpečné.

Do té doby jsem si byla vědoma, že mé oči se nacházejí asi 1,5m nad zemí, čímž v mozku vzniká dojem, že i celá JÁ jsem umístěna 1,5m nad zemí a cokoliv ze MĚ spadne, zhroutí se a žuchne z této výšky při pokusu o „ukemi“ na zem, podlehne destruktivnímu vlivu Newtonových gravitačních zákonů…

V duchu jsem na učitele zírala a pochybovala o jeho duševním zdraví, když po mně chce, abych se zmrzačila… Pochybnosti na mně byly asi znát. Pár kočičími pohyby na zemi i ve vzduchu mi ukázal, že nejen přežil „pád“ z 1,5m na zem, ale dokonce nebyl slyšet a i dlahy by byly k ničemu.

Řekla jsem si: FÁÁJN, přihlásila ses na taijutsu, holka, máš cos chtěla, tak si nestěžuj. Kdo nic nezkusí, nic nepozná a pustila jsem se do tréninku. A…? A žiji, můj rejstřík co se zlomenin týče je stále čistý a zjistila jsem, že tělo má úžasnou vlastnost – alespoň trochu zmírnit i ten nejblběji provedený pád, kotoul a pod… Šla jsem na věc opatrně, abych si vlastní blbostí neublížila a snažila jsem se o dokonalost. Můžu říci, že časem se tyto a jiné pohyby stanou pro tělo přirozené, takže teď jen s úsměvem vzpomínám na mé první pokusy o „tichý kotrmelec“, kdy se otřásly celé Modřany…


Jája