UMEI-Ryú Nin-pó Taijutsu

JaFa Engine 6.5

Jak se spí venku, "přenocování v přírodě "

S nastávajícím jarem se vám pokusím přiblížit, jak se dá přespat venku a přitom vše ve zdraví přežít. U nás máme velkou výhodu – člověk byl kdysi velmi pilný a svědomitě vyhubil všechny nebezpečné šelmy. Tím jsme sice ochuzeni o některá velice zajímavá zvířata, ale na druhou stranu nás nemusí trápit nebezpečí sežrání. I když je pravda, že nedávné záběry černé kočkovité šelmy dovádějící ve sněhu nedodaly moc důvěry ve volný pohyb v přírodě. Vše co je psáno na dalších řádcích platí pro podmínky u nás. Tropické a jiné oblasti mají svá specifika, kterým je třeba se vždy přizpůsobit.

Pro úspěšné a pohodlné zvládnutí noci v přírodě je zapotřebí něco málo základního vybavení. Většinou je dobré mít spací pytel, který daleko lépe drží teplo než deka nebo jiná přikrývka. Na každém spacáku je napsáno, do jaké teploty je vhodný. Orientujte se podle teploty za označením komfort, výrobci udávají i tzv. extrém, ale tato teplotní hodnota znamená holé přežití (zachování životních funkcí) a ne spánek. Pod spacák patří karimatka, slabá pěnová podložka izolující od chladu ze země. Pokud si nejsme jisti pěkným počasím, pak se vyplatí natáhnout nad sebe nějakou plachtu. Ta by se neměla spacáku dotýkat, pokud ho ráno nechceme mít vlhký. Nejjednodušší je mít lehkou plachtu z nepromokavého materiálu. Napneme ji přes natažený provaz (stačí prádelní šňůra) mezi dva stromy (v nouzi se dají vyrobit kolíky) do tvaru áčka. Na okrajích plachty se hodí nějaké našité provázky nebo očka s kovovým kroužkem na upevnění k zemi (stačí suché větvičky). Podobnou stavbu si vyzkoušejte nejprve někde na nečisto, jinak se zákonitě stane, že budete přístřešek stavět nepřipraveni v dešti. Samozřejmě, že se dá zbaběle zalézt do stanu, ale tím přicházíte o kouzlo spát volně. Stan je také dost těžký na to aby se s ním člověk tahal. Střechu nad hlavou může vyřešit skalní převis nebo odvaha spát v seníku.

Všechna podobná opatření mají jediný cíl – poklidný spánek a zachování zdraví. Největší nebezpečí představuje prostydnutí ledvin. I když se cítíme v teple, neznamená to, že stejný pocit mají i naše ledviny. Proto je dobré zajistit jejich izolaci například pomocí ledvinového pásu nebo do spacáku pod sebe vložte silnější svetr. I když máte kvalitní spacák, část na které ležíte se vahou vašeho těla stlačí a na zádech pociťujete chlad i přesto že, je zbytek těla v relativním teple. V zimě, kdy mrzne je vhodné se ve spacím pytli moc nehýbat, jakékoliv převalování porušuje teplý vzduch okolo těla.

Místo, kde složíme hlavu vybíráme pečlivě. Obecně se dá říci, že čím dál od lidí tím lépe. Člověk (a ne volně žijící zvířata) představuje hlavní nebezpečí při spaní venku. Rovná plocha bez kamenů, šišek a jiných hrboly tvořících předmětů patří k nejvhodnějším. Mírný svah zapříčiní sjíždění dolů z karimatky. Plánujeme-li někde přespání, měl by být poblíž pramen pitné vody, abychom nemuseli šetřit s vodou. Pohodlněji se také spí v lese smrkovém než jiném. Snadno zde rozděláte oheň, pod nohama nešustí listí, většinou ani podrost nebývá nijak hustý (nespat v kapradinách – drží se v nich klíšťata). Přístřešek nestavíme ani tam, kde by se mohla v noci vyskytnout zvěř – u krmelců, kališť, na zvířecích stezkách. Ne že by to bylo nebezpečné, ale snažíme se abychom zvěř nerušili a sami pokojně spali. Jak již bylo řečeno, vlhko nepůsobí dobře na ledviny ve spojení s chladem, a proto by ani pod naší karimatkou neměl být rybník. Usínání za šumění horského potoka může být příjemné, ale musíme počítat s větší zimou než jinde. Voda přitahuje chlad a údolí drží nižší teplotu. Naopak vrcholky kopců nejsou vhodné díky větru – i ten přináší zimu. V lese číhá nebezpečí nahoře. Pád suché větve by mohl znamenat nepříjemná zranění. Za jasné noci se spí krásně na louce, ale bohužel jsme zde vystaveni zvědavým pohledům a ne každý člověk má čisté svědomí. Pokud se obáváte noční návštěvy, dejte si alespoň peněženku s doklady do spacáku.

Zůstat neviděn je cílem snad každého kdo kdy procházel přírodou. Po setmění nejsme sice vidět (pokud na sebe neupozorníme ohněm), ale za to slyšet ano. Zapadne-li slunce, většina zvuků lesa utichne a naše cinknutí lžící o ešus se nese tichou nocí značně daleko. Až budete spát volně v přírodě poprvé, asi to moc nepůjde, okolo budou šustit v listí nejrůznější noční živočichové. Mohou se na vás přijít podívat i některá větší zvířata. Nemají žádné špatné úmysly, jen si nevšimly člověka včas (nepříjemné to může být v případě samice s mláďaty). Najít celkově ideální místo není snadné, každé nocoviště má své výhody i nedostatky. Na kopci máte přehled po okolí, můžete sledovat západ slunce, ale nebývá zde voda. V údolích u potoků nemáme nouzi o vodní zdroj. Bohužel po ránu se na vás nedostane slunce a člověku se nechce vstávat do zimy z vyhřátého spacáku. Na louce pod širým nebem se usíná výborně. Sledujete hvězdy, jen v noci může nastat problém s příchodem deště. Nezbývá než popřát dobrou noc v náruči Matky přírody.


Jiří Kout