UMEI-Ryú Nin-pó Taijutsu

JaFa Engine 6.5

Jarní příroda „zdroje, které nám nabízí“

Orsej jarní

Mnohými lidmi je jaro považováno za nejkrásnější období v roce. Začínají kvést první rostliny, vrací se k nám ptáci ze zimovišť. Ale s přírodninami vhodnými k požívání to není slavné. Většina druhů se teprve probouzí po zimní stagnaci. Pokud tedy chceme získat nějaké potravní doplňky z přírody, budeme se muset více snažit.

Křivatec žlutý

Na vlhkých loukách hledejte hlízy orseje jarní (více viz. Zdroje potravy). Nemusí se ani vařit a lze je celkem dobře požívat zasyrova. Ještě než se dáte do sbírání, prohlédněte si dobře tvar listu, neboť spousta lidí dovede zaměnit z nepozornosti i nezaměnitelné druhy. Například ve stejnou dobu s orsejí začíná na stejných stanovištích žlutě kvést křivatec – obě rostliny lze ale bezpečně rozlišit díky tvaru listů.. Spěchejte s ochutnáváním mladých lístků nejedovatých druhů, než se do nich začnou uvolňovat hořké a pálivé látky. Právě teď si můžete bez nebezpečí pochutnat třeba na kopřivě.

Jidášovo ucho

Velice dobré jídlo se dá připravit z květu bezu černého. Květenství odstřihněte v celku a doma připravte jako klasický obalovaný řízek. Myslím, že budete překvapeni výtečnou chuťí. Při sběru dejte pozor na bez červený a bez chebdí.

Smrž

Až vyrazíte na bez, zkuste na jeho kmeni najít houbu, známou jako ucho Jidášovo. Roste od jara do podzimu a právě převážně na bezu černém. Tvar ucha a rosolovitá konzistence nahnědlé barvy vás nemůže splést (u nás nic dalšího podobného neroste). Ucho patří mezi málo hub, které lze konzumovat bez úpravy, nemá však žádnou výraznou chuť (hladovému nevadí)..

Ucháč obrovský

Chuťově nejlepší jsou zajisté houby. Bohužel na jaře jich moc neroste a tak se musíme spokojit s tím málem, co příroda dá. Jako první se objevují vřeckovýtrusné houby. Druhy z této skupiny se poměrně hodně liší od klasických hub sbíraných později. Mezi nejznámější patří smrže. Všechny druhy jsou jedlé, mohou být však trochu tuhé, a proto se někdy doporučuje spařit je horkou vodou před úpravou. Smržů lze najít více druhů, jejich rozlišování má význam pouze pro odborníka. Hledejte je po jarních deštích na vlhkých místech zarostlých travou, v listnatých lesích a na jejich travnatých okrajích. Při poznávání se zaměřte na klobouk, kde se nachází jamky různých tvarů. Tento znak vám umožní vyhnout se případné záměně za poměrně jedovatý ucháč obecný.

Kačenka česká

Ucháče se odlišují mozkovitě zprohýbaným kloboukem. Objevují se brzy z jara v jehličnatých lesích. Ucháč obrovský uváděný v atlasech jako jedlý není vhodné sbírat pro jeho velkou podobnost s ucháčem obecným. Nespoléhejte se na barvu klobouku a velikost houby – tyto vlastnosti nejsou dobrými určovacími znaky z důvodu velké variability. V listnatých lesích lze potkat ještě další vřeckovýtrusnou houbu – kačenku českou (jedlá, noha tuhá). Na první pohled se podobá smržům. Podrobnější prohlídka zjistí několik rozdílů: klobouk nemá jamky, ale podélná žebra a nesedí pevně na třeni (je jakoby nasazen z vrchu).

Májovka (jedlá)

Nejoblíbenější jarní houbou bude jistě májovka. Začíná růst v dubnu, hlavně však v květnu na travnatých stanovištích. Půjdete-li po louce, pak je hledejte v tmavých pruzích trávy. Vyskytuje se i při krajích listnatých lesů. Až houbu seberete přivoňte si, voní krásně moučně – takto se dá ostatně také určit.

V květnu je třeba dávat pozor na jedovaté dvojníky májovkycareful. Závojenka olovová se vyskytuje v dubových lesích na vápnitých půdách, lupeny jsou růžově zbarveny (májovka je má vždy bílé!) a nijak výrazně nevoní. Je prudce jedovatá stejně jako vláknice začervenalá. Vláknici lze poznat podle celkového vzhledu (zašpičatělý klobouk). Pokud poraníte povrch vláknice začervenalé, pak poraněné místo zčervená. Červenání představuje velice dobrý znak, neboť májovka nikdy nečervená!

ufo Závojenka (smrtelně jedovatá)

ufo Vláknice (smrtelně jedovatá)


Jiří Kout
odborník na biologii