UMEI-Ryú Nin-pó Taijutsu

JaFa Engine 6.5

Krutá zima, „letos nebyla krutá“

Kalina planá

Zajisté nejhorší část roku pro přežití v naší přírodě. Veškeré životní projevy hub a rostlin se stáhly pod zem, kde přežívají nepřízeň zimního období. Mráz přeměňuje vodu v led, který trhá buněčné stěny, a proto ani živočichové nejsou moc k vidění.

Terčovka bublinatá

Z rostlinné říše lze konkurovat ptákům ve sběru různých plodů z keřů. Ale pozor ne vše co sbírají ptáci, může jíst i člověk. Příkladem je třeba kalina planá. Keř s červenými slabě jedovatými plody by neudělal dobře našemu zažívání. Vyskytuje se spíše v teplejších oblastech, hlavně ale na vápencovém podloží. Určení jen podle plodů nečiní žádné obtíže. Kalina má typ plodů peckovici, naspodu nenalezneme tzv. „bubák“. Šípek, hloch, trnka jsou jedny z mála plodů vytrvávající dlouho do zimy a které lze bez nebezpečí jíst.

Penízovka sametonohá

Mezi rostlinami a houbami stojí organismy nazývané lišejníky (tvořeny řasou a houbou v pevné symbióze). Jistě znáte různé povlaky z povrchu stromů. Obecně nejsou moc vhodné k jídlu. Většinou mají hořkou chuť a tuhou stélku. Doporučuje se je vařit aspoň 15 minut, ale delší doba nebude na škodu. V podstatě se nemůžete v našich podmínkách setkat s jedovatým lišejníkem (jediný za to prudce jedovatý roste velice vzácně na Šumavě).

Nejznámější pukléřku islandskou poznáte snadno. Nejčastěji narazíte na terčovku bublinatou. Lišejníky rostou hojněji ve vlhkých oblastech, proto jich je největší hojnost v horách.

Šťavnatka pomrazka

Také většina hub ukončila svoji růstovou aktivitu s nástupem mrazů. Zůstává však několik málo druhů tvořící plodnice i přes zimu. Penízovka sametonohá roste od října až do jara. Jedná se snad o jedinou zimní jedlou houbu. Najdeme ji na pařezech převážně listnatých stromů a poznáme podle sametově hnědého třeně. Záměna je možná za podzimní pařezové druhy, jako jsou třepenitky, jedovatá čepičatka nebo jedlá opěnka (viz Letní příroda). Na začátku zimy pod modříny hledáme šťavnatku modřínovou, jedlá houba snad také nezaměnitelná, protože v této době toho už moc neroste. Pod borovicí roste příbuzná též jedlá šťavnatka pomrazka. Charakteristická hnědým kloboukem a žlutými lupeny. První druh najdete spíše na vápencovém podloží, pomrazku na kyselém (může se stát, že jehličí z borovice vytvoří dostatečně kyselé prostředí a pak vyroste i na vápenci).


Jiří Kout
odborník na biologii