UMEI-Ryú Nin-pó Taijutsu

JaFa Engine 6.5

Letní příroda, „zdroje, které nám nabízí“

Akát

Po chudé nabídce jarní přírody máme konečně možnost dostatečně uspokojit náš žaludek přírodní stravou a tak následují doslova „letní hody". Dozrávají první plody, začíná růst celá řada hub, ve větším množství se objevují i různí zástupci živočišné říše. Pokud vyjdete někam do přírody, zajisté ucítíte nádhernou vůni kvetoucích lip. Sbírají se květy na výborný a zároveň léčivý čaj proti nachlazení. Nutno správně rozpoznat lípu srdčitou od ostatních druhů, které nemají nijak výrazné účinky. Otočíte list zespodu a pokud jsou v paždí žilek rezavé chloupky, pak se jedná o lípu srdčitou. Druhým stromem jehož květy využijeme, jest trnovník akát. Příjemně vonící bílé květy jíme syrové bez stopky (ostatně chutnají výborně), ale pozor!, ostatní části rostliny obsahují jedovaté látky. Pokud by snad květy měly žlutou barvu , pak nejíst! Jedná se o prudce jedovatý štědřenec.

Lípa

Nejchutnějšími plody začátku léta budou třešně. Nemusíte však chodit jen do sadů na vyšlechtěné formy, neboť volně v přírodě lze potkat třešeň ptačí. Pochopitelně má menší jak velikost plodů, tak i jejich množství. Připomínám, na třešně by se nemělo pít.

Opěnka

Říše hub začíná také odkrývat své druhové bohatství, kterým překonává i rostliny. Proto také není snadné se orientovat, co sebrat a co ne. Velice obávanou skupinou jsou muchomůrky a to díky svým smrtelně jedovatým druhům (více viz. Zdroje potravy). Muchomůrku růžovku lidé často sbírají jako jednu z mála. Pokud člověk netrpí barvoslepostí, určení nečiní problémy – celá houba má růžový nádech, případně po rýpnutí do dužniny plodnice se objeví v místě poranění růžové zbarvení. Záměna připadá v úvahu s muchomůrkou panterovou (jedovatá), šedivkou (jedlá) a porfyrovou (jedovatá), žádná z nich však nerůžoví. Muchomůrky pošvatky nepatří mezi často sbírané houby. Křehkost plodnic neumožňuje donést houby v pořádku domů a také značná podobnost se smrtelně jedovatými druhy (muchomůrka zelená…) jim na popularitě nepřidává. Třeň bez prstenu vyrůstá z pochvy jako u jedovatých dvojníků (mají prsten), okraj klobouku bývá zřetelně rýhovaný, barva kolísá od okrové přes oranžovou až po šedou – zde záleží na druhu pošvatky. Všechny druhy lze jíst, ještě jednou pozor na osudnou záměnu s muchomůrkou zelenou (opakování matka moudrosti) careful

Růžovka

Ve větším množství začínají růst také „pařezové houby". Na jediném místě můžeme najít dostatek plodnic pro ukojení hladu, musíme však umět rozeznat alespoň základní druhy. Nejčastěji roste na pařezech třepenitka svazčitá, kterou poznáme podle hořké chuťi a žlutozelenavého nádechu lupenů. Podobný jedlý druh – opěnka měnlivá s mizejícím rezavým prstenem a rezavě šupinatým třeněm od prstenu dolů, výskytem je vázaná převážně na pařezy listnatých stromů. Na jehličnanech roste naopak jedovatá čepičatka jehličnatá. Je velmi podobná opěnce, odlišuje ji moučná vůně dužniny a nešupinatá noha pod prstenem. Na podobných stanovištích můžeme nalézt více druhů, a proto platí dvojnásob, že pokud si nejste jisti určením houby, pak ji nesbírejte.

Pošvatka

Hmyz je v podstatě po odstranění nestravitelného chitinového krunýře taková malá konzervička tuků a bílkovin. Pozor však na výstražně zbarvené druhy, mohou být jedovaté či velmi nechutné. Obratlovci u nás většinou podléhají zákonné ochraně. Jakákoliv konzumace živočichů vás vystavuje riziku nakažení infekcí nebo parazitem. Částečně to jde vyřešit dostatečně dlouhou tepelnou úpravou, ale ani ta nezničí vše. Největší nebezpečí asi představují různé motolice a jejich vývojová stádia v měkkýších. U savců pak smrtelná vzteklina (liška, srnčí zvěř apod.). Na živém zvířeti se pozná podle nefunkčnosti zornicového reflexu (nestahuje se zornička na intenzivním světle), zvýšeným sliněním a malou plachostí, kdy se zvíře často přibližuje k člověku a případně člověka i napadne.


Jiří Kout
odborník na biologii