UMEI-Ryú Nin-pó Taijutsu

JaFa Engine 6.5

Nevlídný podzim, „zdroje, které nám nabízí“

Pseudohydnum Gelatinosum

Studený vítr, první sníh, chladno. Nic příjemného pro přežití, ale naopak celkem bohatá nabídka přírodních potravin, především hub. Až půjdete lesem ohněte svůj hřbet k zemi. Odhalí se vám rozmanitý svět houbové říše se svými podzimními druhy. Větší hojnost hub najdete v lese jehličnatém. Ve vlhkém období se na popadaných větvích a pařezech objevují houby rosolovité konzistence. Žádná z nich není jedovatá, ale asi ani ne dobrá. Některé se jedí syrové, jako třeba ucho Jidášovo (viz Jarní příroda), Nezaměnitelný je také rosolozub huspenitý, jehož bělavé plodnice rostou na pařezech jehličnanů a ze spodu klobouku mají ostny.).

Kotrč kadeřavý

Liška obecná, známá houba navracející se do našich lesů, může být zaměněna za lištičku pomerančovou, která se odlišuje jasně oranžovým zbarvením proti žluté barvě lišky, není vhodná k jídlu. Houbám kuřátkovitým je lépe se vyhnout, protože se obtížně rozlišují a nejste si tak jistí, zda jste našli kuřátko jedlé či jedovaté. Při bázi borovic lze nalézt kotrč kadeřavý, výbornou to houbu na polévku. Pokud se vám ho podaří objevit, neberte plodnici celou, ale jen kousek odkrojte. Za pár dní doroste a může se opět sebrat.

Houby lupenaté představují druhově velmi bohatou skupinu a tak zde upozorním jen na nejvýznamější a nejnápadnější druhy těchto hub. V hojném počtu nalézáme lakovku ametystovou. Fialovým zbarvením dobře poznatelná jedlá houba, lze sbírat i hnědě zbarvené druhy lakovek. Stejným zbarvením se pyšní také jedlá čirůvka fialová, tvarově zcela odlišná od lakovek. Nebezpečí nepředstavují ani podobně zbarvené pavučince (pavučinec fialový). Vezměte k ruce atlas, porovnejte celkový vzhled hub a nemůžete se splést.

Lakovka ametystová

Na pařezech se začínají objevovat václavky v několika druzích. Záměna je možná za některé šupinovky odlišující se převážně šupinatým třeněm. Nejsou jedovaté, jen některé mají hořkou chuť. Také pozor na čepičatku jehličnatou (viz Letní příroda).

Vážné nebezpečí představují tyto rody hub: závojenka, vláknice a pavučinec. Druhů v každé z této skupin je více než sto, proto pozorně prohlédněte jejich celkový vzhled v atlasech a rozhodně nesbírejte vše, co se jim podobá. Ne všechny musí být nezbytně jedovaté, ale odlišení poživatelných hub není jednoduché.

Na podzim se objevuje také spousta druhů holubinek a ryzců. Holubinku namodralou poznáme snadno podle lámavých lupenů (ostatní je mají po přejetí prstem křehké), modravě zelenavého klobouku a nepálivé chuťi. Obecně platí, že spíše druhy se studenými barvami (zelená, modrá, hnědá) v klobouku lze jíst, na rozdíl od červenavě zbarvených holubinek. Bohužel se vyskytli i lidé, jenž sbírali muchomůrku zelenou v domnění nálezu holubinky trávozelené nebo nazelenalé (obě jedlé). Takoví jedinci nežijí dlouho. A přitom se stačí podívat, zda má houba na noze prsten a při bázi kalich – pokud ano, pak se pokocháme pohledem na jednu z nejjedovatějších hub. Blízké příbuzné holubinek, ryzce identifikujeme podle dužniny ronící mléko různé barvy. Vynecháme-li ze sbírání druhy s hnědým kloboukem, vyvarujeme se jedovatého ryzce hnědého, ale i třeba výborného ryzce syrovinky (roste spíše v horách pod buky). Podobně jako u holubinek si můžeme pomoci ochutnáním dužniny, ale rozlišení na dobré a špatné druhy zde platí méně než u holubinek, protože některé palčivé ryzce jsou jedlé, naopak jedovatý ryzec hnědý nepálí. Ostrá chuťdužniny by proto měla sloužit jako doprovodný znak při určování.

Vajíčko hadovky smrduté

Břichatkovité houby nemají jedovaté zástupce. Jedná se o různé druhy pýchavek, prášivek, hvězdnatek a také o hadovku smrdutou. Dá však trošku práce jejich zpracování, musí se totiž loupat svrchní pokožka. Tyto houby se sbírají jen pokud mají bílou vnitřní část. U hadovky se různými způsoby připravuje její vajíčko vyrýpnuté ze země před otevřením.

Rostlinná říše nám na podzim nabízí výsledek vegetačního období – dozrávající plody. Po prvních mrazech zkuste plody růže šípkové. Ulomte stopku za níž visí šípek a vzniklou dírkou vymáčkněte obsah plodu. Použijte přiměřenou sílu, jinak vyjdou ven i velice jemné chloupky dráždící sliznice a jich je zatěžko se zbavit. Ostatně se plody šípků také zpracovávají na výrobu lahodné marmelády. Podobně můžeme naložit s hlohem, ale zdaleka nedosahuje výborné chuťi šípku.


Jiří Kout
odborník na biologii