UMEI-Ryú Nin-pó Taijutsu

JaFa Engine 6.5

Podzemní nabídka, "jedlé kořeny a hlízy "

Jelenka

Následující krátké počtení vás zavede pod zemský povrch, jako další místo, kde hledat něco k ochutnání. Oproti nadzemním plodům přírody, jsou „zemní“ produkty skryté a musí se dobývat, někdy se značnou energií. Úlovek, takto získaný, není zrovna vábný – je buď špinavý od hlíny, nebo i jeho vlastní vzhled nepůsobí moc přitažlivě. Pokud nemáte rádi k jídlu hlínu, není třeba se obávat omýt povrch někde v tekoucím potoce, a ani voda z rybníka nemá takovou sílu, aby vám nějak výrazně ublížila. Kdo se ostatně někdy při koupání nenapil… Máme velkou výhodu, že nejsme v tropické oblasti, a proto u nás chybí tamější zajímavé a životu nebezpečné patogeny .

Osladič obecný

Nejprve se podíváme na některé známější rostlinné hlízy, kořeny či oddenky. Pokud budeme postupovat botanickým systémem vzhůru, už v kapradinách se nalézá celkem výborná pochutina. Osladič obecný již svým názvem upozorňuje na jeho sladkou chuť. Najdeme ji právě v podzemním oddenku, který není nijak velký a jde tedy spíše jen o zlepšení chuťi. Nekonzumujte ho ale ve větším množství, údajně má mít karcinogenní účinky (to má ale kde co, jde o výši dávky, která většinou bývá nemožná k snědení). Pozor na záměnu s ostatními kapradinami, ty mohou být jedovaté. Osladič se svými celistvými listy (nejsou nijak dělené) je ale dobře poznatelný. Roste v lesích, většinou na skalách a skalnatých stěnách.

Mrkev obecná

Mezi rostlinami jednoděložnými (žilnatina listů je rovnoběžná, ne větvená) najdeme několik vhodných objektů k jídlu, ale spíše více těch jedovatých. K snědku může dobře posloužit česnek medvědí, zvláště svými listy, ale i cibulemi vyhrabanými na podzim. Pozor na konvalinku (a další liliovité rostliny), zdánlivě podobné listy by nás mohly zmást. Záměna by byla velmi nepříjemná, až smrtelná. Pokud listí či cibule nechutná po česneku, tak nejíst! Rákos a orobinec tvoří porosty při krajích vodních ploch. Oddenky se mohou použít k výrobě mouky. Nasuší se, rozdrtí a je hotovo, dají se dokonce i pražit jako náhražka kávy. V nouzi se mohou i žvýkat. Podobně využijeme další vodní rostliny. Puškvorec obecný a kosatec (listy jsou jedovaté) poskytují oddenky lepší kvality pro přímé pojídání. Na škodu může být jejich silnější aroma.

Zbývají nám k probrání rostliny dvouděložné. Na využití orseje jarní se podívejte do článku Zdroje potravy. Při uvažování o jedlých podzemních částech rostlin nás předně napadne kořenová zelenina. Skupina mrkvovitých druhů se vyskytuje i ve volné přírodě, botanici ji nazývají čeleď miříkovité. Zde je však třeba se mít obzvláště na pozoru při využívání těchto rostlin za jakýmkoliv účelem. Patří mezi ně nejenom prudce jedovatý bolehlav, ale i jedna z našich nejjedovatějších rostlin rozpuk jízlivý. Mrkev obecná je asi to nejlepší, co se dá najít v podzemí z miříkovitých. Další celkem dobrou rostlinou s jedlým kořenem je lopuch. Doporučuje se podzemní části sbírat ještě když rostlina netvoří květy (v prvním roce růstu), pak už hořkne. Můžeme ji vařit, péct i smažit. Spoustu dalších druhů, které nejsou jedovaté, můžeme v klidu sežvýkat. Některé další s „hodnotnějším“ kořenem a snadnou identifikací: devětsil lékařský, mochna husí, krvavec toten, pýr plazivý (sice malý ale výživný), smetanka lékařská (ta je bohužel hořká).

Vajíčko hadovky smrduté

Občas se vám může podařit vykopat i některé druhy podzemních hub. Lanýže to bohužel asi nebudou. Nejčastěji půjde o druhy rodu jelenka nebo něco podobného. Snad žádná taková podzemní houba není jedovatá. Všechny vypadají stejně – kulaté, bílé a malé. Známější pro většinu lidí je zapáchající hadovka smrdutá. Plodnice této houby se vyvíjí z bílého vajíčka ukrytého v lesní půdě. Stačí ho rozkrojit a uvnitř uvidíme malou hadovku. Ačkoliv je dospělá hadovka páchnoucí a pro houbaře značně neatraktivní houba, vajíčko se dá pojídat. Občas se také může namanout nějaká ta larva hmyzu. Pokud jste bez energie neváhejte a doplňte ji třeba i nějakým nevzhledným bílým „červem“.


Jiří Kout
odborník na biologii