UMEI-Ryú Nin-pó Taijutsu

JaFa Engine 6.5

Rozdělání ohně: „jak tábořit bezpečně“

Pro příjemný pobyt v opuštěném prostředí nám pomáhá výrazně umění rozdělat oheň. Vypadá to jednoduše, ale ne vždy tomu tak musí být. Nemáme papír, všechno je mokré, fouká vítr, je nám zima a potkávají nás další podobné nepříjemnosti. Výborné je, pokud si můžeme vybrat místo, kde oheň založíme. Nejvhodnější podmínky poskytuje smrkový les. Jehličnaté dřevo hoří daleko lépe než větve z listnatých stromů, ale na druhou stranu poskytuje méně tepla. Ve smrkovém lese najdeme také velice vhodný podpalovací materiál. V dolní části přímo u kmene smrku jsou téměř vždy suché větvičky výborně hořící již pod jednou sirkou. Nemusíme se složitě stavět s nějakým tvarem ohně typu hranice nebo pyramida. Navíc není potřeba použít papír. Nalámeme slabé smrkové větvičky z jeho kmene, zespodu opatrně podpálíme a ohýnek už hoří. Nyní již jenom přikládáme čím dál silnější větve, až se utvoří v samém srdci ohně žhavý základ a můžeme začít vařit. Pokud se nepodaří najít smrkový les, tak i v listnatém se při troše snahy dá oheň vytvořit. Musíme najít ty nejslabší, nejlépe suché větvičky, a z nich se pokoušet vykřesat naše teplé dílo.

Přírodní rozdělávání ohně

Oheň zapálíme sirkami nebo zapalovačem. Indiánské způsoby bez použití sirek jsou docela náročné a pokud skončíte někde promoklí, jistě nebudete mít žádnou chuť něco podobného zkoušet. Je dobré mít dva zdroje sirek. Jednu normální krabičku a pak sirky spolu se škrtátkem uzavřené v něčem nepromokavém (docela praktická je například krabička od filmu nebo uzavíratelné pytlíky). Nezapomeňte na škrtátko – i ony kovbojské sirky škrtající skoro o všechno mohou v důležité situaci zklamat. Pokud je dřevo mokré, bude se hodit buď zapalovač, a nebo se dá použít tuhý líh. Vhodná je též březová kůra, která hoří opravdu i mokrá.

Zapálený oheň bychom měli mít vždy pod kontrolou. Použijte nejlépe kameny k jeho obložení. Ty zamezí uniknutí ohni do okolí. Pozor však na kameny od vody, které mohou teplem prasknout a nepříjemně Vás zranit. Nebezpečí ohně tkví v tom, že vás nemusí zranit přímo, ale může zapálit okolí prohořením skrz zem a vznícením vhodného materiálu o kousek dál, zvláště pak přes noc, kdy obyčejně spíme. Pokud nemáte náladu mořit se s ohněm pomocí sirek, pak existují různé pomůcky pomáhající oheň zapálit. Najdete je v nabídce firem prodávající outdoorové vybavení.


Ještě důležité upozornění! Ač to Jirka zdůraznil na konci svého stručného příspěvku, bylo by záhodno ještě to zdůraznit trochu lépe. Nerozdělávejte oheň přímo v lese. Nejlépe je přinést si nasbírané větvičky a oheň založit někde na otevřeném prostranství, nejméně 7 metrů od lesa. Nemusíte o tom vědět, ale smrkový les může chytit několika způsoby vaší vinou, pokud si nebudete vědomi toho jak oheň rozdělat správně. Je důležité vykopnout trochu půdy a zase ji vrátit, zpravidla tak 30 cm, abyste se přesvědčili, že pod vaším ohništěm nevede kořen smrku. V opačném případě by se totiž mohlo snadno stát, že aniž byste o tom věděli, dojde k prohoření kořeny až do lesa, kde dojde s trochou smůly snadno ke vznícení. Požárnicí pak budou asi dost namíchnuti a majitel lesa, nemluvě o všem co v lese žije, také. Respektujte také zákazy táboření, protože často na oněch místech nebývají ty cedule nadarmo. Při rozdělávání ohně přímo v lese se totiž může stát, že oheň přeskočí na nízké větve a katastrofa je na světě, protože takto se bude oheň ve smrkovém lese šířit korunami stromů. Nezapomeňte, že proto, že smrková smůla hoří a to je vaše smůla. Také si proto vždy před rozněcováním rovnou připravte něco k případnému hašení. Člověk nikdy neví co se může stát za nehodu. Čeští táborníci jsou známí i v zahraničí tím jak úspěšně zapalují lesní podrosty, takže nedělejte sobě ostudu. Mnohem menší nebezpečí vznícení kořenů hrozí poblíž či přímo vedle potoka, kde je také dostatek vody. Při rozdělávání ohně na planině dávejte pozor a nejlépe vyklestěte prostor, zbavte jej všeho co může hořet, posekejte trávu v okruhu alespoň 1m a dávejte bacha. Existuje mnoho různých způsobů jak udržovat oheň, což bylo kdysi součástí každé zálesácké příručky. V určitých případech existují i způsoby jak si oheň nést přímo sebou, ale v dnešní době zápalek a zapalovačů to již asi není příliš aktuální téma. Třeba nám o tom Jirka také napíše někdy příště. Díky. (Agni Varman)


Jiří Kout