UMEI-Ryú Nin-pó Taijutsu

O nás

Cvičíme pravidelně každý školní rok od 15. září

Cvičíme UMEI-Taijutsu 宇命体術, bojové umění, náležející do široké rodiny Jujutsu. Využíváme tedy mnoho pákových technik, hodů a různých blokování soupeře. Používáme v omezené míře různé údery a kopy. Nejedná se o sport, takže nesoutěžíme. Toto umění je vytvořeno pro „nekompromisní“, boj z blízka. V osnovách systému UMEI tím pochopitelně není prostor pro vzájemná bodovaná utkání. Výuka probíhá formou učení se krátkým, předem připraveným sestavám a postupům, vycházejícím z předpokládaných bojových situací. Také se užívá formy kombinovaného volného procvičování technik, kterému říkáme renraku. UMEI vyučuje i velmi nebezpečné metody sebeobrany, které by při soutěžení cvičence trvale zmrzačily. Proto není takové utkání prakticky realizovatelné. UMEI-Taijutsu se skládá ze dvou základních částí nebo programů. Prvním je všeobecná tělesná průprava, kombinovaná s prvky protahování se, převzatými víceméně beze změn z tradiční indické Jógy. Ty připravují tělo adepta na navazující cvičení únikových technik a pádů. Vyučuje se řadě různých typů úniku pomocí takovýchto ukemi, a některým akrobatičtějším pohybovým prvkům, které jsou poměrně klíčové pro jakýkoli další postup. Tělo vlivem takové rozcvičky získává potřebnou sílu, pevnost, pružnost a obratnost, což je dostatečným předpokladem pro přežití a předejití nechtěným úrazům, mnohdy nejen v situaci přímého napadení, ale kupodivu i přímo na tréninku. Druhým programem je pak výuka mnoha různých bojových technik a dovedností, waza, na kterých se máme naučit porozumět a osvojit si hluboké vnitřní principy boje.

Výuka technik UMEI je rozdělena podle pěti přírodních elementů, a toto uvědomění je zohledněno v konkrétních okruzích vyučování, což činí celý systém přehlednějším. Je to poměrně dávná myšlenka, snažící se o pohled na okolní svět prizmatem základních prvků, jejichž porozumění dále napomáhá člověku přežít. V případě nesnází je díky tomu mnohem lépe vybaven schopností porozumět situacím, které mohou reálně nastat.

HISTORIE UMEI RJÚ:

Institut UMEI-RJÚ 宇命流 byl založen v roce 1998 jako volné vzdělávací sdružení, jehož zájmem je výzkum neozbrojeného boje z blízka a reálně-taktický boj. UMEI-Taijutsu 宇命体術 je ucelený bojový systém, vycházející z poznatků vysoce účinných bojových systémů minulosti. Využívá přirozených schopností a dovedností, jež jsou naším tělům od přírody dané, za účelem přežití v okamžiku přímého střetu s nepřítelem.

UMEI-RJÚ 宇命流 vyučuje sebeobranu formou neomezování vlastních bojových technik. Učí tedy reálné techniky s kladením velkého důrazu na osobní zodpovědnost všech, kteří se jimi cvičí. Vnitřní kázeň musí vždy předcházet jakékoli případné akci. Reálný nepřítel bude zajisté velmi nebezpečný, schopen nás vážně zranit a zabít. Proto je na osobní zodpovědnosti každého z nás, zda bude schopný odolat a přežít ve zdraví. Je to na každém, jak se učí bojovat, být v tom dobrý a moci si dovolit onen luxus shovívavostí k nepříteli. Protože si reálnost a vážnost podobných nebezpečí opakovaně připomínáme, přejeme si s vědomím síly nám dostupných technik, ať svět spočívá raději jen v míru.

Nauka pěti elementů:

Prvním elementem, který je nutné zvládnout je element země CHI-TAISO 地大素. Povaha země je tuhost, pevnost, odolnost, nehybnost a strnulost. Tyto vlastnosti, aplikujeme-li na bojové umění, vyčleníme z něj takové techniky, které jsou statické. Postoj je přirozená pozice těla SHIZEN-TAI 自然体. Váha je rozložena rovnoměrně na obou nohou. Techniky jsou vyučovány v jejich základních formách, KIHON-WAZA 基本術. Na nich se učíme poznávat základní principy. Výuka zahrnuje i boj na zemi a různé způsoby znehybnění protivníka, dále páky a také škrcení. Důraz je kladen na posílení svalstva. Protože taijutsu 体術 není určeno pro zápas s někým ve stejné váhové kategorii, k vítězství budeme určitou sílu jistě potřebovat. Čím více jí máme, tím lépe samozřejmě pro nás. Posilování je také součástí výcviku.

Dalším stupněm je poznání elementu vody SUI-TAISO 水大素. Voda vyniká jako kapalina. Je tekutá a pozbývá pevné formy. Volně přetéká z jedné v jinou. Teče samospádem shora dolů. Je poddajná a dovede v sobě pohltit různé předměty, které jsou do ní vrženy, tak, že je do sebe vpustí a nad nimi se zavře. Neklade jim odpor a v tom spočívá její úžasná mohutnost i síla. Student je veden k uvědomění si těchto pozoruhodných vlastností vody, aby je sám následně využil v boji. Základem pro výcvik je obranný postoj SHUSEI-TAI 守勢体. Váha při něm spočívá více na zadní noze. Techniky, které jsou předmětem výuky jsou různé typy obran proti nenadálému napadení. Soupeřův útok musí být zprvu pohlcen, poté obklopen, a nepřítel nakonec podléhá svému útoku, jako kámen, pohlcený vodou. Výuka KIHON zde zahrnuje různé pohyby, obraty, taktické úhyby a pády. V oblasti technik pak přehozy, podmety a pokročilá páčení za současného pohybu vlastního těla. Jsou to dynamické formy, nikoli nepodobné Aikidu, a student při nich pochopitelně využívá svých předchozích znalostí z elementu země. Důraz je kladen na výdrž a ochranu těla proti jakýmkoli náhlým nárazům. Tělo je při vlastním pohybu uvolněnější a pohyby jsou měkčí, nežli je tomu u statických forem elementu země.

Třetí oblastí poznání je element ohně KA-TAISO 火大素. Tento prvek se vyznačuje velkou energií a výbušností. Je daleko tekutější nežli je voda. Tryská proto v hrozivých plamenných proudech, a jako žhnoucí jazyk olizuje a spaluje celé své bezprostřední okolí. Bojový postoj, který je nutno zde zaujmout je KOSEI-TAI 攻勢体. Při něm je váha těla spíše na přední noze a tělo je připraveno k rychlému výpadu. Vyučuje se mnoho druhů přikročení, rychlého pohybu a také doplňková výuka skoků. Techniky jsou zde tvrdé a útočné, převažují údery, kopy a seky. Jejich daná aplikace je vždy nejvíce podmíněna situací. Jsou aplikovány jinak nežli třeba v Karate. Poznání elementu ohně lze využívat v situacích, kdy je soupeř pasivní nebo váhá. Tehdy je možné jej napadnout a srazit. Dovedně provedený útok bývá proto drtivý. Při reálné aplikaci dochází k vážnému poranění a mnoho takových technik může přivodit trvalé následky i smrt. Techniky ohně není nutné aplikovat za všech okolností. Jsou to však účinné nástroje, které se s úspěchem dají používat k sebeobraně. Taijutsu není jen vstřícný bojový systém. Mnohdy je velmi tvrdé a jeho techniky agresivní. O to mírumilovnější by měl být ten, kdo Taijutsu používá. Různé způsoby provádění jednotlivých úderů a kopů je možné zdokonalovat při individuálním cvičení, podle vlastních možností a potřeb a za pomoci rozmanitých cvičebních pomůcek a postupů je možné otužovat klouby i kosti. V tomto elementu klademe důraz zejména na rychlost a výbušnost. Člověk by měl být doslova „jako blesk“, udeřit neočekávaně a drtivě proti nepříteli, který mu pak již neklade odpor. Takový útok má jak psychologický tak i faktický účinek. Proto je na rychlost kladen takový zvláštní důraz. Nežli bude možné cvičit se v rychlosti, musí být již dobře naučen správný pohyb. Znalost předchozích elementů je zde také nutností.

Čtvrtým prvkem je vzduch FÚ-TAISO 風大素. Je to prvek zdánlivě bez vnějšího projevu, velice jemný, okem nepostřehnutelný, a to až do doby, kdy se nás dotkne. Nepozorujeme jeho přítomnost dokud „nezapálíme svíčku“, jejíž plamen se v něm mihotá, nebo vonnou tyčinku, jejíž kouř se začne šířit kolem. Vzduch je pro nás neviditelný. Je spojen s dechem i životem. Snažíme se jím poznat, kde se v těle život ukrývá a umět přivodit smrt. Techniky elementu vzduchu využívají některých znalostí o životních centrech ATEMI-YÓTEN 当て身 要点 a praktický trénink nás má naučit porozumět harmonii mezi dechem a pohybem, tak jako je tomu například v AIKI-JUTSU 合気術 – při potkávání se s KI 気 protivníka. Umění boje je zde analyticky zkoumáno z hlediska základních forem (KIHON 基本), jejich rozmanitých variací (HENKA 変化) a z nich vzešlých všemožných „tekutých proměn“ jediné vlny pohybu v jinou (RENRAKU 連絡), a to bez narušení jednoty a soudržnosti. Při výuce je kladen důraz na rozvoj obecné obratnosti a hbitosti. Jsme přinuceni se učit pronikat soupeřovým postojem jemně a nepozorovaně, a využívat každičkou jeho možnou neopatrnost či slabost. Znalosti předchozích elementů jsou proto dále rozvíjeny, a s velkou systematičností takticky uplatněny. Vítr je totiž schopen v sobě unášet a používat vodu, zemi i oheň.

Pátým elementem je prázdnota nebo také prostor KÚ-TAISO 空大素. Zde bojovník zjistí, že původní výuková forma se rozpadá a musí být překročena. Umění se stává neuměním, jakmile veškeré původní formy pozbudou svých jmen a zmizí jako vlny v nekonečném oceánu pohybů, řízeném jedinou přirozeností těla, nesenou duchem dospělého válečníka. Proto se na této úrovni již nevyučuje mnoha základním technikám. Výuka je více zaměřena na disciplínu mysli a ducha. Ústředním předmětem je právě taktika boje, stavějící na obeznámenosti s principy SUN-TZU a znalostech v používání zbraní mnoha druhů. Kdo jednou ovládne své tělo, znalosti všech zbraní mu budou blízké. Naším úkolem je naučit se ubránit téměř s čímkoli proti téměř čemukoli, což je konečná výzva každého bojového systému. V oblasti duševna se klade značný důraz na tichou osamocenou meditaci MOKUSÓ 黙想, která v obecné rovině zahrnuje tři velké vznešené pravdy SAN-MITSU 三密. (V tradičním pojetí to bývaly různé indické meditační mantry, přejímané z tradice buddhistické sekty SHIN-GON 真言, přidružená tajná prstová znamení SHU-IN 手印 a jisté abstraktní meditační roviny soustředění KAN-NEN 観念.) V UMEI-Taijutsu byly tyto systémy meditace přejaty přímo z mnohem původnějších indických tradic, ve formě vnitřních cvičení jógy, souhrnně označovaných jako ANTARANGA. Když je vůle mocně a dlouhodobě, na všech svých rovinách prožívání, zaměřena na jeden jediný konkrétní bod, dosahuje se dokonalosti výcviku v rovině vůle, DHÁRANÁ, což nám dovoluje vyvinout patřičné KI-AI 気合, potřebné k dosažení psychické převahy v reálné bojové situaci. Završením výcviku v elementu prázdnoty končí veškerý základní výcvik. Tímto okamžikem se adept stává svou vlastní podstatou válečníkem a není třeba ho více čemukoli učit.

Po završení výcviku v pěti přírodních elementech, vyučovaných námi v rámci výcviků Taijutsu a Buki-Waza v UMEI, čeká válečníka celoživotní pokročilé samostudium se kterým by neměl nikdy přestat. Možné nástavbové studium pak zahrnuje skupinový boj i různé metodiky vedení, velení a vyučování. Válečník se sám učí být učitelem nebo velitelem skupiny, umět samostatně organizovat a řídit výcvik, rozumět bojové situaci tak, aby členům svého týmu zajistil úspěch v akci nebo alespoň přežití. Musí být schopen odhalit mnohé taktické chyby i slabiny svého nepřítele, a za použití jemu dostupných prostředků, s jemu svěřenou skupinou nakonec i vyhrát. Tyto a další podobné dovednosti jsou v UMEI vyučovány v rámci mnoha zájmových soustředění v přírodě.

Nejvyšším cílem studia Tai-jutsu systému boje pro nás má být naučit se samostatně a efektivně bránit. V UMEI, jenž má být vzdělávací institucí, představuje mistrovství pochopitelně i schopnost pojmout v sobě uceleně veškerou námi předávanou nauku, dokonale zrealizovat veškeré její důležité pravdy, a umět ji dále předávat hodným. Mistr musí nevyhnutelně být schopen poskytnout svým svěřencům vedení, a to i po duchovní stránce, protože během vedení svého výcviku, formuje svými činy i postoji také životy těch, kteří pod ním cvičí. Konečným smyslem výuky není naučit je vzájemně vraždit druhé, ale žít v míru se všemi živými i neživými tvory. Válečník musí proto získat i řadu vlastních životních zkušeností, nežli dospěje k tomuto konečnému pochopení. Pro každého z nás se tím ale bojové umění stává také úžasnou možností jak se definitivně zbavit agrese ve prospěch míru. Schopnost válčit by tak měla zůstat pouze v záloze, aby zachovala bezpečí v době války, a v době míru nám dávala prostor pro osobní růst a rozvoj, bez přehnaných obav z mnoha nepřátelských úkladů. Mistr by se měl neustále učit vládnout svým duchem, a umět ochotně poskytovat příhodné rady těm, kteří je opravdu potřebují. Měl by se naučit vést své svěřence i k vyšším cílům a zbavit je existenční úzkosti ze života i smrti.

---

Kontakt: