UMEI-Ryú Nin-pó Taijutsu

Taijutsu

Cvičíme pravidelně každý školní rok od 15. září

UMEI – škola v přírodě

Existuje celá řada různých bojových tradic a umění, ale nejzákladnější formou bojového umění stále zůstává prostý a jednoduchý, neozbrojený boj tělem. Japonské systémy sebeobrany mnoha honosných jmen, členěné dle typu a osobností, které je proslavily, se vyvíjely aktivně po mnohá staletí. Bojových umění v dějinách stále přibývalo, školy vznikaly a zanikaly, spojovaly se či rozdělovaly v různé samostatné proudy. Jistě je lepší, zajímat se o ně dopodrobna, než jen jevit zájem o jejich jména, a zkoumáme-li pak určitý styl nebo školu z hlediska jejích technik, obecných principů a ústřední myšlenky, v případě známých a masově vyučovaných umění, lze dohledat jejich autora, který je fixoval do jejich konečné formy. Lze najít cvičebny, kde je možné se populárnímu nebo tradičnímu umění věnovat. Díky přístupu k internetu to není žádný problém. Kdybychom se však pokusili zeptat co je to Taijutsu, budeme zmateni, neboť každá škola má své vlastní. Odhlédneme-li od několika, poměrně málo známých, konkrétních historických spojení, asi nejrozumnější odpovědí bude, že Taijutsu je umnou dovedností efektivně používat tělo jako zbraň. Stejný je i význam tohoto japonského výrazu. Je to nepřikrášlená forma boje, jednoduchá, systematická, velmi efektivní a mnohdy technicky brutální, nesvázaná s estetickými, etickými ani jinými přikrášlujícími normami, striktně podřízená účelnosti a smyslu přežití, značně pokročilá a promyšlená. Striktně řečeno jde o „uvědomělý taktický boj tělem“. A toto je také význam, pro nás zde zvláště důležitý.

UMEI – škola v přírodě

Kolik různých pohybů bylo lidskému tělu umožněno, tolik patrně existuje i technik. Přesto je přístup k situaci důležitější nežli nějaký konkrétní pohyb. Jak bylo v úvodu řečeno, rozličné tradiční školy vyučují svá umění v mnoha formách pod rozrůzněnými jmény. To budiž pro nás záležitostí historickou. S Taijutsu se lze setkat jak v tradičních ko-ryu, tak v Aikido, Jujutsu, a nepochybně i v Ninjutsu, které se na západě proslavilo zejména díky západní kinematografii, zatím co v Japonsku se pohled na ně poněkud liší. Ať tak či onak, je-li Taijutsu užíváno v sebeobraně, špionážní operaci nebo v otevřeném boji, jedná se vždy o umění boje bez příkras. Kdybychom hledali podrobněji, nalezli bychom i další systémy, které užívají technik těla podobně a nejsou s těmito tradicemi příbuzné. Nechtějme si proto představovat Taijutsu jen jako určitý konkrétní bojový systém jedné z mnoha tradičních historických škol. Zkoumali bychom tím jen pouhé jméno. UMEI pro nás představuje instituci, sdružující různé zajímavé lidi a prezentující Taijutsu jako vždy otevřené umění, opírající se hrdě svou podstatou o reálné přírodní principy a starobylou nauku čtyř fyzických elementů a prázdnoty.

Taijutsu 体術 v UMEI je chápáno jako metodika aplikace obecných, z přírody odvozených principů, na válečné umění. Není to nějak textově kodifikovaný styl či forma. UMEI se při výuce zaměřuje na principy a podstatu tak, že, prakticky studuje lidskou anatomii, stavbu kostí a kloubů, různá zranitelná místa fyzického těla, vše k možnému využití v boji nebo sebeobraně. Cílem útoků jsou různá životně důležitá centra, bolestivá a snadno zranitelná místa, vnitřní orgány a měkké části těla, ale je toho ještě daleko více. Je známo na desítky míst, která lze úspěšně a snadno učinit cílem útoku a ten, kdo o nich ví je zcela pochopitelně může dobře využívat v boji.

UMEI-Taijutsu není pevně uzavřený systém s omezeným počtem technik. Není zde ustrnulá forma jako ve sportovních školách Džuda nebo Karate. Existují ale jisté základy, kterými je třeba se zprvu důkladně zabývat. Užívá se k tomu takzvaných základních nácvikových forem. Jimi se výuka, ve své první fázi, řídí poměrně striktně. Mnohé školy si upravují své umění tak, aby vyhovovalo jejich potřebám, a různí bojovníci nakonec použijí stejnou techniku různě a často svým vlastním způsobem. Základy jsou ale společné a ve většině japonských bojových stylů velmi podobné. Japonská umění boje, takto spřízněná, je proto jedna veliká rodina. Tvoří ji Jujutsu 柔術, Ninjutsu 忍術, Kenjutsu 剣術, Iaijutsu 居合術, Yarijutsu 鑓術, Bojutsu 棒術, ale i mnoho dalších. Vycházejí z japonských válečných poznatků a jsou až tajemně propojena majestátním duchem samurajství. V Japonsku bylo bojové umění tělem úzce provázáno s dobrou znalostí ovládání dvojruční šavle, zvané katana. Bojovník musel být připraven vzdorovat ozbrojenému nepříteli a techniky byly vynalézány, aby jich bylo možné používat více univerzálněji. Mnohdy tedy i se zbraní nebo proti ní. S ohledem na pragmatickou strategii, jde i nám v UMEI nikoli pouze o tvrdé údery pěstmi. Přejeme si získat svou technikou nad soupeřem dostatečně významnou převahu, protože víme, že pak je vše ostatní mnohem snazší.

Tréninky ve stylu UMEI

Z hlediska technik je využíváno rozmanitých způsobů páčení, strhů a hodů, některé kratší údery a některé kopy, různé podmety, prošlapávání, škrcení, tisky na tlakové body a rozličné druhy znehybnění. Důraz je kladen vždy na zvýšení kontroly nad situací, vedoucí posléze k plnému přemožení protivníka. Podmínkou cvičení je i dobrá znalost různých vyproštění, úniků a pádů. Každá konkrétní situace vyžaduje svou vlastní odpověď, a adept UMEI Taijutsu ji hodlá nalézt mezi mnoha možnostmi, které se aktuálně nabízejí. K tomu, aby člověk dovedl v rozhodující chvíli adekvátně reagovat, musí se dříve naučit pracovat rozumně s vlastním tělem. Je tedy potřeba získat důkladný průpravný výcvik. Jakmile pak člověk dobře porozumí anatomii vlastního těla a osvojí si příslušné dovednosti, může se pokoušet uplatňovat vše v rovině sebeobrany za účelem přemožení protivníka. Samotná metodika aplikace technik je zdá se právě tím, co odlišuje jednotlivé styly. Konkrétní škola se tak specializuje na jiné svébytné věci. Obecně lze s ohledem na UMEI Taijutsu konstatovat, že vysoké kopy se nepoužívají vůbec. Častější jsou kopy nízké, občasné kopy kolenem kombinují již zmiňované páky.

Dokonalosti bojového umění, předchází vždy dlouhodobý a soustavný trénink. UMEI Taijutsu v tom není výjimkou, spíše se tomu snaží jít příkladem. Protože se v Taijutsu jedná často více o pocit a méně o fixní formu, dlouhodobý trénink je zde nutnou podmínkou zvládnutí a pochopení celkové komplexity všech možností. Ukazuje se, že na vyšších úrovních pochopení adept techniku cítí. Neměl by o ní vlastně vůbec přemýšlet. Jeho pohyby mohou být takto přirozené, nenucené, uměle nevytvořené a situaci vždy dobře šité na míru. Pakliže protivník zahájil svůj výpad, není již třeba vybírat z čehokoli dalšího. Jediný pohyb je třeba využít a techniku dokončit. Mysl by při tom měla zůstávat vždy čistá a nezastřená, být napojena na onen nevyčerpatelný zdroj moudrosti, kterým je vnitřní přirozenost těla.

UMEI – škola v přírodě

Taijutsu 体術 se dnes učí mnoho lidí a stává se z něj značně populární volnočasová aktivita dospívajících, která je navíc snadno dostupná veřejnosti. Jedná se ale o bojové umění a nemělo by být zneužíváno k páchání zla. Zlomyslný člověk se sám nikdy nestane dokonalým, alespoň dokud svou zlou mysl nepromění v dobrou. Jeho zlomyslnost mu bude překážet v porozumění vyšším principům, které zatemněná mysl nevidí. V průběhu výcviku v Taijutsu je třeba odložit prvotní špatnosti, než je nám vyjeven vnitřní, tichý princip, ve kterém spočívá prostor. UMEI Taijutsu není stylem, ve smyslu souhrnu technik. Je jenom určitým možným pohledem na nevyčerpatelnou realitu ze které společně s mnoha jinými také vyvěrá. Vchází z principů Sun-Tzu, na kterých pevně staví, které byly v Japonsku poznávány a rozvíjeny do své dokonalosti těmi, kdo byli později poněkud paušálně označováni jako „kradmí bojovníci“ – nindža 忍者. S nimi je tedy také spojován pojem Ninpó 忍法, který zásadně přesahuje veškeré vnější techniky. Je to princip „tajemné stezky“ a může být chápán lépe jako umění, založené na skrytých principech a nekonvenčním způsobu boje. Škola UMEI se snaží z této moudrosti svým jedinečným způsobem čerpat, a nijak se nevázat k historické tradici, protože ústřední zájmy UMEI se liší od tradičních škol tím, že leží v oblasti čistě jednoduché a praktické sebeobrany, bez potřeby pobíhat někde v maskách, máchat kolem sebe mačetou a hrát si na indiány s pistolkami v ruce.

Tréninky ve stylu UMEI

K bojovému umění je samozřejmě možné přistupovat mnoha různými způsoby. Tím téměř nemožným, je cosi jako „spontánní osvícení“. Mnoho historických mistrů údajně prošlo tímto stavem meditativního zření podstaty. Nicméně je zde další způsob, kdy hlubokým zkoumáním principů si lze cosi uvědomit, a tím i poodhalit ty principy, na kterých je člověku umožněno dále stavět. Zkoumáním není míněna nějaká forma, ale to, co je velmi obecné. Další způsob tkví v učení se techniky cvičením a seznamováním se s tím jak funguje tělo, hledáním kde jsou jeho slabá i silná místa. Jinou, poměrně zoufalou možností, ke které se většinou všichni nejprve uchylujeme, je přejímat techniky od zkušenější osoby a k principům boje se tak dostávat skrze zkušenosti a znalosti druhých. Tato poslední možnost je však většinou naším prvním krokem. Chce-li však adept efektivně pokročit dále, od jistého okamžiku musí činit alespoň některé kroky sám a nezávisle zkoumat reálné principy boje. Všemu se pochopitelně nelze naučit z tradic. Vše se opravdu nedá nějak snadno předat. Mnohé je takřka nepostřehnutelné a leží daleko za hranicemi popisů, více v rovině osobního prožitku nežli všeobecné názornosti. Jsou zde tedy i skryté principy, které je nutno hluboce zkoumat a podrobně studovat. Existuje mnohem více škol, které se věnují výhradně výuce technik, protože je to méně náročné. Pro naši školu je charakteristické právě živé uchopení principu Tai 体 ve spojení s principem Nin 忍. Filosoficky vzato, je to v UMEI realizováno tak, že se snažíme osvojit a zvládnout důležité principy, a přitom se nevystavovat nebezpečí nepřiměřeným soutěžením. Máme-li možnost, otevřenému boji a potyčkám se snažíme raději preventivně vyhnout.

Konečným zamýšleným cílem výcviku v UMEI je dosažení jistého druhu vnitřního prozření, kdy se člověku posléze otevře jeho vlastní duševní stezka. Tímto se však nemá cenu zabývat, neb je to stejně těžko uchopitelná věc. Práce v Taijutsu dódžó 体術道場 je především prací na sobě samých. Snažíme se nejlépe porozumět svému tělu a pak i okolnímu světu. Specifické styly vyučují ve svých Taijutsu programech určitě i jiné zajímavé techniky, ale obecné principy zůstávají nutně stejné. Naše tělo má, jen omezené možnosti, na kterých lze techniku rozumně postavit.

UMEI – škola v přírodě

Praxe Taijutsu je jaksi samo sebou spojena i s cvičením se v mokusó 黙想 (tichou meditací). Vycházíme-li z přírody, naše cvičení nás pak k přírodě opět navrací. Správně prováděné cvičení je odrazem harmonie mezi člověkem a světem, výslednicí toho bývá pak i správná vnější aplikace. V sebeobranné oblasti je Taijutsu zejména vedením boje, bez ohledu na použité prostředky. Je postaveno na myšlence přežití a dosažení cíle. Využívá všech snadno dostupných metod a pohybů, které nám tělo ze své vlastní podstaty nabízí, a rozvíjí je vždy s individuálním zřetelem, takže žádný válečník není přesnou kopií druhého a každý z nás má tím pádem i nepatrnou osobní výhodu, která mu pomůže zvítězit. Nerozhoduje váha ani okolnosti, předem není ani možné určit, který válečník bude úspěšný. Větší šanci na přežití má ale ten, kdo se cvičení věnuje poctivě a svědomitě, a tak již poodhalil ve větší míře ona začátečníkům daleko skrytá, mocná tajemství sebeobrany.

Zasvěcení znalci by neměli na Taijutsu hledět jako na nějaký druh zápasení, určený k očím nevědomých diváků, ani jako na prostředek vykonávání osobní pomsty na komkoli, přestože jde o vskutku vhodně vybranou sadu pohybů, která může člověku napomoci v tíživé situaci přežít, a to i tehdy, když není vidno žádné cesty zpět. Bez vnitřní praxe v uvědomělosti a nezávislého odstupu, zůstane však vnější forma Taijutsu vždy jen klamným zdáním skutečné dokonalosti, a bez reálné podstaty, bez spojení se zralostí ducha, stane se komukoli jen ubohou sadou technik, doslova zbytečnou změtí zcela překomplikovaných pohybů. Člověk, který takto trénuje, třeba i celý život, stejně nebude neporazitelný. Dokonalost v zápase vyžaduje nejenom mnoho úsilí v posilování svých svalů, ale i práci zevnitř, a v praktické situaci dokonce i mnoho štěstí.

Vnitřní duševní praxe nám však umožňuje dostat se mnohdy daleko za hranice těla. Klidná a průzračná mysl, zbavená nevraživostí a přecitlivělostí vůči světu, nebude potom již cvičenci překážet v okamžiku, kdy bude nutné se reálně bránit. Dobrý člověk, ať činí cokoli, nekoná to nikdy v úmyslu ubližovat druhým, ale koná jen v zájmu sebeobrany. Jeho kruté činy totiž často vyžaduje již samotná situace, ve které se vlivem tolik nepředvídatelných okolností ocitá. Je to vždy nepříjemné a snažte se tomu prosím co nejvíce vyhnout.


Kontakt:

 UMEI Taijutsu™ 【Sha·Bu·Kan】

Institut pro výuku japonských bojových umění,
zaměřený na výuku technik systému Džijú-džutsu,
rozčleněnou pod skupiny TaiJutsu a BukiWaza.