Text znovuobjevený v roce 1930, pocházející z 2. století CE, jehož autorem má být Lakulíša, pojednává o józe z pohledu Śivaistické tradice. Tato kniha před nás staví starobylou nauku indické śivaistické pášupatů, asketických jóginů, kteří se s velkým nasazením usilují o dokonalosti v tomto světě, kterou však skrývají zrakům okolního světa.
- Jak se chová Páśupatin — pojednává o chování adepta jógy, následujícího cestu Páśupatů. Asketa by měl prodlévat poblíž obětiště a nahý či spoře oděný opěvovat Boha. Měl by udržovat čistotu těla i mysli a rozvíjet jógu, čímž vyvine zvláštní … ☞
- Upevněnost na cestě ducha — věnuje pozornost upevněnosti na duchovní cestě. Rudra je všemožně oslavován jako nejvyšší a nejlepší, kterému je třeba se oddat. Adept vyhledá vhodnou meditační pozici, aby o něm rozjímal a jemu věnoval svou lásku. Zříká se svých tužeb a uctívá bohy i předky. … ☞
- Chování Śivova askety — pojednává o tom, jak se chová asketický jógin. Jeho vnější chování může být provokativní a může dělat věci, které ostatní pobuřují, protože když bude takto znevažován, ostatní ho budou nenávidět a tím jim předá své hříchy … ☞
- O pokroku sebe-ponížením — pojednává o tom kterak, skrze umělé snižování svého společenského statusu spojeným s dodržováním principů čistého života, asketický adept ošálí zle smýšlející lidi a dosahuje skrze jejich opovržení pravého povýšení. Světem … ☞
- Dovršení asketické cesty — nabádá adepta k dosažení přemožení smyslů neustálou praxí, trvající po šest měsíců, kdy na odlehlém místě prodlévá a živí se tím, co si sám vyžebrá. Měl by žít jako zvěř v lese nebo jako vesnický skot, koupat se ve vodách a … ☞